Pojď, budeme si hrát na medvěda v zimě.
Já vim, že řikám, že jsem unavená neustále. Ale ona je to dost často pravda (a já se s tim i něco snažim dělat), jenže proti tmě toho moc nezmůžu. Teda nechápejte to špatně, já mám tmu ráda, ale ne, když je jí ve dni až moc.
A ještě zkouškový do toho..
Jenom bych se zachumlala do peřiny a spala. Tak týden. Dokud by venku nevysvitlo slunce, protože to pak najednou na pár hodin ožiju, jak nikdy.
A jako obvykle mám veliký plány. I když hodně z nich je hlavně čtení. A v tom je někdy potíž - u čtení se dá dost lehce usnout. A já pak nevim, co se posledních 20 stran dělo a jak je možný, že mám knížku spadlou na nose.
Tak si řikám, proč se vlastně k tomu trochu nepřihlíží?? Jsme snad tovární myši, kterejm nezáleží na ročním období??
Jsme. Nebo měli bysme být, aby jsme byli správným tvorem pro společnosti.
(A co teprve chudáci, co pracujou na směny..)
V něčem bysme se k tý přírodě měli trochu vrátit...
Naštěstí se slunce pomalu vrací. Telefon mi každý den hlásí, kdy zapadá a čas se postupně prodlužuje.
Zítra mě čeká poslední 1/3 zkoušky a zároveň se rozhodne o mém budoucím osudu. A já fakt doufám, že v můj prospěch, protože představa, že to bude jinak je mi stejně cizí jako představa, že bych už měla týden volno. (Ano, nedokázala jsem si představit, že už budu mít klid a tak neni nic lepšího, než klid nemít a jít na třetí pokus, že..)
Já vim, že řikám, že jsem unavená neustále. Ale ona je to dost často pravda (a já se s tim i něco snažim dělat), jenže proti tmě toho moc nezmůžu. Teda nechápejte to špatně, já mám tmu ráda, ale ne, když je jí ve dni až moc.
A ještě zkouškový do toho..
Jenom bych se zachumlala do peřiny a spala. Tak týden. Dokud by venku nevysvitlo slunce, protože to pak najednou na pár hodin ožiju, jak nikdy.
A jako obvykle mám veliký plány. I když hodně z nich je hlavně čtení. A v tom je někdy potíž - u čtení se dá dost lehce usnout. A já pak nevim, co se posledních 20 stran dělo a jak je možný, že mám knížku spadlou na nose.
Tak si řikám, proč se vlastně k tomu trochu nepřihlíží?? Jsme snad tovární myši, kterejm nezáleží na ročním období??
Jsme. Nebo měli bysme být, aby jsme byli správným tvorem pro společnosti.
(A co teprve chudáci, co pracujou na směny..)
V něčem bysme se k tý přírodě měli trochu vrátit...
Naštěstí se slunce pomalu vrací. Telefon mi každý den hlásí, kdy zapadá a čas se postupně prodlužuje.
Zítra mě čeká poslední 1/3 zkoušky a zároveň se rozhodne o mém budoucím osudu. A já fakt doufám, že v můj prospěch, protože představa, že to bude jinak je mi stejně cizí jako představa, že bych už měla týden volno. (Ano, nedokázala jsem si představit, že už budu mít klid a tak neni nic lepšího, než klid nemít a jít na třetí pokus, že..)
Komentáře
Okomentovat