Mám za sebou 15 týdnů v pryč. To je věc, která už něco znamená.
Jaký to bylo?? Co bych lidem poradila?? A co všechno jsem zjistila?? A kolik jsem toho utratila a získala??
Pobyt mimo domeček byl od 2. září do 15. prosince. První a poslední člověk, kterého jsem viděla byl můj drahý. A jsem strašně moc ráda, že ho mám. Nejela jsem úplně sama, jel se mnou ještě spolužák a nebejt jeho, tak bych se na to během prvních zádrhelů vykašlala ještě před odjezdem (a on prej taky).
Zkušenost to byla, to rozhodně. Fakt toho nelituju, vim, že bych si nadávala, kdybych nejela. Poznala sem něco novýho a jinýho. A zkusila sem si existovat někde jinde (i když pro mě je Praha taky docela jinde, že jo).
A kolik mě celá tahle sranda stála?? Vytvořila jsem tabulčičku. Haha, čičku.
Vánoční dárky a podobně nezapočítám z jednoduchého důvodu - kupovala bych je tak jako tak. Kolik co stálo si píšu stejně, protože to pak se sis dělíme na půl.
Na co jsem se těšila domů:
Na normální zásuvky
Na měkkou židli a měkkou matraci
Na svého drahého, kočku a ostatní lidi
10.11.2018 - Je půl 5 zdejšího času a já bych šla spát, protože je venku tma, jak v noci.
Nejsem cvičená opička, co dělá věci tak, jak se jí řekne. Dělám věci tak, aby neobsahovali zbytečně moc kroků, protože si přece nebudu přidávat práci. Jsem tvrdohlavá a fakt nerada píšu věci, co jsou zřejmý.
Nemám potřebu dělat si za každou cenu kamrády s někým, kdo mi prostě nepasuje. Stejně tak jsem poznala několik lidí, se kterými se snad ještě i uvidím. Očividně preferuju samotu proti společnosti, která není moje.
Měla jsem tu čest poznat jednoho naprosto skvělého učitele, který i byl v Praze. Chápe náš systém a rád mi vysvětlil, co se tam dělá jinak. Z těch všech oficiálních lidí tam mi přišel jako nejskutečnější. Hrozně ráda bych ho vyměnila za toho, co nás učí na čvutu :D Nebo alespoň by bylo moc fajn, kdyby se staral o erasmus on.
Tamější lidi (stavaři) můžou na erasmus jenom do Prahy nebo do ameriky. Jakože jenom na 2 různý školy, což je docela smutný.
Ve spoustě věcí tam nemaj individuální přístup. A nemyslím tim formuláře a podobně. A předměty. Ale hlavně způsob, jakým se prezentují výsledky. Všechno unifikovaný. Jakmile nemáte výsledek v týhle části stránky, jako by nebyl. A to i přes to, že ho podthnete.
Chápete, u nás je hlavní, aby to bylo kontrolovatelný, ale jak si to kdo udělá, co už je na něm.
Jo, mám trochu pocit, že s timhle přístupem se brzo přestěhuju do chýše někam, kde mě nikdo nenajde.
Tohle byla nejdelší doma, co jsem kdy byla bez kontaktu s kočkou. Usuzuji z toho, že potřebuju kočku k životu.
A teď to hlavní - jela bych znovu?
Jo i ne.
Nejela bych na to samý místo. Ne proto,ež by se mi tam nelíbilo, ale proto, že chci poznávat další.
Nejela bych na takhle dlouho (i když vim, že to byl snad nejkratší erasmus, co existuje).
Ale určitě bych se ještě někam podívala. Přemýšlím nad Athens na podzim.
Jela bych klidně na takhle dlouho, ale to bych si sebou musela vzít svého drahého.
Jaký to bylo?? Co bych lidem poradila?? A co všechno jsem zjistila?? A kolik jsem toho utratila a získala??
Pobyt mimo domeček byl od 2. září do 15. prosince. První a poslední člověk, kterého jsem viděla byl můj drahý. A jsem strašně moc ráda, že ho mám. Nejela jsem úplně sama, jel se mnou ještě spolužák a nebejt jeho, tak bych se na to během prvních zádrhelů vykašlala ještě před odjezdem (a on prej taky).
Zkušenost to byla, to rozhodně. Fakt toho nelituju, vim, že bych si nadávala, kdybych nejela. Poznala sem něco novýho a jinýho. A zkusila sem si existovat někde jinde (i když pro mě je Praha taky docela jinde, že jo).
A kolik mě celá tahle sranda stála?? Vytvořila jsem tabulčičku. Haha, čičku.
Vánoční dárky a podobně nezapočítám z jednoduchého důvodu - kupovala bych je tak jako tak. Kolik co stálo si píšu stejně, protože to pak se sis dělíme na půl.
Na co jsem se těšila domů:
Na normální zásuvky
Na měkkou židli a měkkou matraci
Na svého drahého, kočku a ostatní lidi
10.11.2018 - Je půl 5 zdejšího času a já bych šla spát, protože je venku tma, jak v noci.
Nejsem cvičená opička, co dělá věci tak, jak se jí řekne. Dělám věci tak, aby neobsahovali zbytečně moc kroků, protože si přece nebudu přidávat práci. Jsem tvrdohlavá a fakt nerada píšu věci, co jsou zřejmý.
Nemám potřebu dělat si za každou cenu kamrády s někým, kdo mi prostě nepasuje. Stejně tak jsem poznala několik lidí, se kterými se snad ještě i uvidím. Očividně preferuju samotu proti společnosti, která není moje.
Měla jsem tu čest poznat jednoho naprosto skvělého učitele, který i byl v Praze. Chápe náš systém a rád mi vysvětlil, co se tam dělá jinak. Z těch všech oficiálních lidí tam mi přišel jako nejskutečnější. Hrozně ráda bych ho vyměnila za toho, co nás učí na čvutu :D Nebo alespoň by bylo moc fajn, kdyby se staral o erasmus on.
Tamější lidi (stavaři) můžou na erasmus jenom do Prahy nebo do ameriky. Jakože jenom na 2 různý školy, což je docela smutný.
Ve spoustě věcí tam nemaj individuální přístup. A nemyslím tim formuláře a podobně. A předměty. Ale hlavně způsob, jakým se prezentují výsledky. Všechno unifikovaný. Jakmile nemáte výsledek v týhle části stránky, jako by nebyl. A to i přes to, že ho podthnete.
Chápete, u nás je hlavní, aby to bylo kontrolovatelný, ale jak si to kdo udělá, co už je na něm.
Jo, mám trochu pocit, že s timhle přístupem se brzo přestěhuju do chýše někam, kde mě nikdo nenajde.
Tohle byla nejdelší doma, co jsem kdy byla bez kontaktu s kočkou. Usuzuji z toho, že potřebuju kočku k životu.
A teď to hlavní - jela bych znovu?
Jo i ne.
Nejela bych na to samý místo. Ne proto,ež by se mi tam nelíbilo, ale proto, že chci poznávat další.
Nejela bych na takhle dlouho (i když vim, že to byl snad nejkratší erasmus, co existuje).
Ale určitě bych se ještě někam podívala. Přemýšlím nad Athens na podzim.
Jela bych klidně na takhle dlouho, ale to bych si sebou musela vzít svého drahého.
Komentáře
Okomentovat