Protože mám v hlavě moc myšlenek a očividně, dokud je nedostanu ven, tak tu bakalářku prostě nenapíšu.
Přišlo na mě jaro a tak vymejšlim jeden šicí projekt za druhym... Ve výsledku si šiju kalhoty, opravuju mikinu, shánim látku na šaty a na sukni a vlastně bych pořád ráda nějaký echt letní šaty, potřebuju opravit svetr a vlastně by se mi i hodil novej zimní kabát, kterej bych si udělala přesně podle sebe. A pak přemejšlejte nad využitím biomasy, že jo...
A s pletením je to dost podobný. Protože ne... Když sem si řekla, že přece těmahle 4ma svetrama už budu mít naprosto všechno, co sem kdy chtěla, tak sem asi sama sobě nerozumněla.... Fakt ne..
Ale už mám skoro všechny součástky na kostým na Junktown... Na kterej letos nejedu, protože se budu snažit udělat státnice. Ale kostým na příští rok mít můžu, že jo.
A já si jako fakt nechci stěžovat, protože za tohle všechno si můžu sama a dělám to dobrovolně, ale taky tak trochu svojí tvořivost nedokážu ovládat. A jestli někdo ví, jak (krom toho, že si sednu na ruce), tak mi poraďte....
Krom toho se kolem začínaj dít věci. V mojí hlavě má ještě trochu dozvuk dokoukání přátel, ale lidi okolo mě se začínaj posouvat. Teda ty hodně blízký zatim tolik ne, ale ty tak nějak v druhym až třetim okruhu kolem mě jo.. Kupujou baráky a zasubujou se. Dobře, jsou to jenom dva lidi, ale stejně. Tímto to začalo prostě.
A to jako neni špatně. Ať si lidi dělaj, co chtěj. Jenže to pak vypadá, že vědi, jakou chtěj budoucnost. A o tý já mám poněkud mlhavý představy. Teda ta mlha začíná tak za 2 roky, až dodělám inženýra. Pak.. Kdo ví. Ale překvapivě mě uklidňuje fakt, že tohle už nezáleží jenom na mně. Protože dřív to bejvávalo naopak.
Těšim se. Jakože.. Tohle byly asi taky trochu fáze. A tahle je doufám ta poslední.
Protože ať bude cokoliv, bude to skvělý.
Můj klid je teď teda trochu jako na houpačce, protože v jednu chvíli zvládám všechno a v jinou nestíhám zhola nic. To mi fakt jako dělá dobře no. Ještě sem si nechala vytáhnout osmičku a ten tejden neschopnosti mi taky moc pomoh. A teď píšu tohle místo bakalářky.
Předměty, bakalářka, erasmus, šití, pletení, nepsaní, rodina a víkendy "rozhodně ne u počítače". Ale zase ta poslední část mě uklidňuje úplně nejvíc.
Zjevně si neumim nestěžovat. Ale k tomu je zcela jednoduchý důvod. Ono totiž to stěžování musí ven, aby se mi nehromadilo. A oproti tomu ty kladný věci si vevnitř ráda nechám. A že jich teď je.
(A o nich třeba příště. S fotkama. Protože foťák zanedbávám.)
Ale udělala sem si novej systém tady vlevo ve sloupečku... Protože je mi fakt příjemnější nevidět, co nedělám. Jej c:
Přišlo na mě jaro a tak vymejšlim jeden šicí projekt za druhym... Ve výsledku si šiju kalhoty, opravuju mikinu, shánim látku na šaty a na sukni a vlastně bych pořád ráda nějaký echt letní šaty, potřebuju opravit svetr a vlastně by se mi i hodil novej zimní kabát, kterej bych si udělala přesně podle sebe. A pak přemejšlejte nad využitím biomasy, že jo...
A s pletením je to dost podobný. Protože ne... Když sem si řekla, že přece těmahle 4ma svetrama už budu mít naprosto všechno, co sem kdy chtěla, tak sem asi sama sobě nerozumněla.... Fakt ne..
Ale už mám skoro všechny součástky na kostým na Junktown... Na kterej letos nejedu, protože se budu snažit udělat státnice. Ale kostým na příští rok mít můžu, že jo.
A já si jako fakt nechci stěžovat, protože za tohle všechno si můžu sama a dělám to dobrovolně, ale taky tak trochu svojí tvořivost nedokážu ovládat. A jestli někdo ví, jak (krom toho, že si sednu na ruce), tak mi poraďte....
Krom toho se kolem začínaj dít věci. V mojí hlavě má ještě trochu dozvuk dokoukání přátel, ale lidi okolo mě se začínaj posouvat. Teda ty hodně blízký zatim tolik ne, ale ty tak nějak v druhym až třetim okruhu kolem mě jo.. Kupujou baráky a zasubujou se. Dobře, jsou to jenom dva lidi, ale stejně. Tímto to začalo prostě.
A to jako neni špatně. Ať si lidi dělaj, co chtěj. Jenže to pak vypadá, že vědi, jakou chtěj budoucnost. A o tý já mám poněkud mlhavý představy. Teda ta mlha začíná tak za 2 roky, až dodělám inženýra. Pak.. Kdo ví. Ale překvapivě mě uklidňuje fakt, že tohle už nezáleží jenom na mně. Protože dřív to bejvávalo naopak.
Těšim se. Jakože.. Tohle byly asi taky trochu fáze. A tahle je doufám ta poslední.
Protože ať bude cokoliv, bude to skvělý.
Můj klid je teď teda trochu jako na houpačce, protože v jednu chvíli zvládám všechno a v jinou nestíhám zhola nic. To mi fakt jako dělá dobře no. Ještě sem si nechala vytáhnout osmičku a ten tejden neschopnosti mi taky moc pomoh. A teď píšu tohle místo bakalářky.
Předměty, bakalářka, erasmus, šití, pletení, nepsaní, rodina a víkendy "rozhodně ne u počítače". Ale zase ta poslední část mě uklidňuje úplně nejvíc.
Zjevně si neumim nestěžovat. Ale k tomu je zcela jednoduchý důvod. Ono totiž to stěžování musí ven, aby se mi nehromadilo. A oproti tomu ty kladný věci si vevnitř ráda nechám. A že jich teď je.
(A o nich třeba příště. S fotkama. Protože foťák zanedbávám.)
Ale udělala sem si novej systém tady vlevo ve sloupečku... Protože je mi fakt příjemnější nevidět, co nedělám. Jej c:
Komentáře
Okomentovat