A nemyslim u s kapsulkou jedu.
Nedávno jsem u Lumenn potkala článek o útulkových zvířátkách. Původně to začal článek Báry a její podpora projektu Nekupuj! Adoptuj, což je podle mě hodně důležitý projekt. Mimo jiné se u nich inspiroval táta, když vytvářel naší číče domeček. No.. A jelikož u nás v rodině jsme převážně kočkomilové, bude tohle trochu víc o čičinách.
*Cassie ve svém přirozeném prostředí*
Začneme pravděpodobně na začátku.
Babča měla vždycky kočky a vždycky 3. Jednou se ale stalo, že z klasických tří koček zbyla jen jedna. V tu chvíli se poprvé babča s dědou rozhodli, že pro novou kočičku zajedeme do útulku. Tenkrát jsem jela s nimi a doufala, že vybereme nějaká černá koťátka. Byla jsem naprosto nadšená, když se před námi otevřeli dveře a celý útulek byl posetý černými koťátky a kočkami. Chtěla jsem si vzít domů všechny, ale nakonec jsme vzali dva sourozence. Měli to být dvě kočičky, ale vyklubali se z nich kočka a kocour. Sally a Nikolas. Tyhle dva si vzali hlavně proto, že je předešlý den přivezli z jejich městečka.
Ve chvíli, kdy byli kočičky zase jenom dvě se za dveřmi začal objevovat černý kocourek. Dostal jméno Tomík a už je nějakou dobu náš. Pak přišel černobílý kocourek Oliver a taky se postupně nechal ochočit.
A teď k babče chodí ještě tak 5 dalších koček z nichž minimálně 2 nejspíš nikoho nejsou a chtějí adoptovat.
*Sally, Niky a Tomík*
Smečka momentálně se stává ze 3 kocourů a dvou návštěvníků.
Všechny čičiny krmí, oficiální smečku máme vykastrovanou a chodí pravidelně k doktorovi. Ty dva návštěvníky akorát krmí a opatřují proti klíšťatům.
*Čert a Zrzek*
Jak k nám přišla Cassie
Vždycky jsem chtěla kočičku. Už od dob, co jsem uměla psát, kreslit, jsem si o ní říkala každé vánoce. Rodiče slíbili, že kočka bude až postavíme baráček. (A ten ještě pořád nemáme.) Krmili sme kocoura od sousedů výměnou za to, že se nechal hladit a my se ségrou měli pocit, že máme vlastní kočku. Byl to černobílý fešák a jednoho dne máma u mističky uviděla něco menšího ve stejných barvách. Kočička utekla, ale ráno jsme jí objevili, jak spí na okně. Dostala krabici a postupně nás adoptovala. Teď jí patříme my, celej byt i zahrádka.
A začal nám jí teď navštěvovat zrzavej kocourek.
*Cassie druhý den po příchodu*
Zvířát v útulcích a domovech je strašně moc. Já sleduji hlavně kočičí domovy, protože k nim prostě mám blíž. Dokážu pochopit, že u psa chce člověk nějakou určitou rasu, ale věřim, že i moje na psy velmi vybíravé já by si v útulku někoho našlo. U koček je to jiné. Roztomilé jsou všechny a jediné, co může hrát roli je délka chlupů a pohlaví pro alergiky. Někdo prostě radši kočku, co je jako broskvička.
*Oliver na piáně, kde teď už smí spát*
Jsme pro to, aby se zvířata dál nemnožila a kastrovala. Pokud nejde o výstavní tvorečky (což v tomhle případě nejde), není k tomu důvod. Jo, je hezký mít koťátka nebo štěňátka a jsou moc rotomilý, ale co s nima pak uděláte? Moje druhá babča koťátka topí a to je horší, než kdyby se nikdy nenarodila. Naštěstí teď maj kocoura a snad i vykastrovanýho. Protože kdyby ne, tak sice domů koťata nepřitáhne, ale může je způsobit někomu jinému a to je na "vesnici" běžné.
V útulcích je ale už teď hromada zvířat, která už na světě jsou a uvítají každou pomoc. Osobně dáváme vždy dárky kočičkám v kočičím přání před vánoci a máma s babčou dostávají pravidelně krém z LUSH, který podporuje celý tento projekt.
Nedávno jsem u Lumenn potkala článek o útulkových zvířátkách. Původně to začal článek Báry a její podpora projektu Nekupuj! Adoptuj, což je podle mě hodně důležitý projekt. Mimo jiné se u nich inspiroval táta, když vytvářel naší číče domeček. No.. A jelikož u nás v rodině jsme převážně kočkomilové, bude tohle trochu víc o čičinách.
*Cassie ve svém přirozeném prostředí*
Začneme pravděpodobně na začátku.
Babča měla vždycky kočky a vždycky 3. Jednou se ale stalo, že z klasických tří koček zbyla jen jedna. V tu chvíli se poprvé babča s dědou rozhodli, že pro novou kočičku zajedeme do útulku. Tenkrát jsem jela s nimi a doufala, že vybereme nějaká černá koťátka. Byla jsem naprosto nadšená, když se před námi otevřeli dveře a celý útulek byl posetý černými koťátky a kočkami. Chtěla jsem si vzít domů všechny, ale nakonec jsme vzali dva sourozence. Měli to být dvě kočičky, ale vyklubali se z nich kočka a kocour. Sally a Nikolas. Tyhle dva si vzali hlavně proto, že je předešlý den přivezli z jejich městečka.
Ve chvíli, kdy byli kočičky zase jenom dvě se za dveřmi začal objevovat černý kocourek. Dostal jméno Tomík a už je nějakou dobu náš. Pak přišel černobílý kocourek Oliver a taky se postupně nechal ochočit.
A teď k babče chodí ještě tak 5 dalších koček z nichž minimálně 2 nejspíš nikoho nejsou a chtějí adoptovat.
*Sally, Niky a Tomík*
Smečka momentálně se stává ze 3 kocourů a dvou návštěvníků.
Všechny čičiny krmí, oficiální smečku máme vykastrovanou a chodí pravidelně k doktorovi. Ty dva návštěvníky akorát krmí a opatřují proti klíšťatům.
*Čert a Zrzek*
Jak k nám přišla Cassie
Vždycky jsem chtěla kočičku. Už od dob, co jsem uměla psát, kreslit, jsem si o ní říkala každé vánoce. Rodiče slíbili, že kočka bude až postavíme baráček. (A ten ještě pořád nemáme.) Krmili sme kocoura od sousedů výměnou za to, že se nechal hladit a my se ségrou měli pocit, že máme vlastní kočku. Byl to černobílý fešák a jednoho dne máma u mističky uviděla něco menšího ve stejných barvách. Kočička utekla, ale ráno jsme jí objevili, jak spí na okně. Dostala krabici a postupně nás adoptovala. Teď jí patříme my, celej byt i zahrádka.
A začal nám jí teď navštěvovat zrzavej kocourek.
*Cassie druhý den po příchodu*
Zvířát v útulcích a domovech je strašně moc. Já sleduji hlavně kočičí domovy, protože k nim prostě mám blíž. Dokážu pochopit, že u psa chce člověk nějakou určitou rasu, ale věřim, že i moje na psy velmi vybíravé já by si v útulku někoho našlo. U koček je to jiné. Roztomilé jsou všechny a jediné, co může hrát roli je délka chlupů a pohlaví pro alergiky. Někdo prostě radši kočku, co je jako broskvička.
*Oliver na piáně, kde teď už smí spát*
Jsme pro to, aby se zvířata dál nemnožila a kastrovala. Pokud nejde o výstavní tvorečky (což v tomhle případě nejde), není k tomu důvod. Jo, je hezký mít koťátka nebo štěňátka a jsou moc rotomilý, ale co s nima pak uděláte? Moje druhá babča koťátka topí a to je horší, než kdyby se nikdy nenarodila. Naštěstí teď maj kocoura a snad i vykastrovanýho. Protože kdyby ne, tak sice domů koťata nepřitáhne, ale může je způsobit někomu jinému a to je na "vesnici" běžné.
V útulcích je ale už teď hromada zvířat, která už na světě jsou a uvítají každou pomoc. Osobně dáváme vždy dárky kočičkám v kočičím přání před vánoci a máma s babčou dostávají pravidelně krém z LUSH, který podporuje celý tento projekt.
Komentáře
Okomentovat