Pomalu zjišťuji, že mám sice ráda detektivní záležitosti, ale, že obvykle nejsou severské a detektivové v nich nemají hlavní roli. To a fakt, že mám ráda psychiatry je důvodem, že se Wulf dotal mezi spisovatele, který sleduju. A čekám na každou další knížku. A jelikož, je němec, nemám na výěr a musím čekat na překlady - jinak bych si totiž sotva početla.
Kytice růží bez odesílatele. Dárky před domovními dveřmi. Dopisy za stěrači...
Neznámá žena zavaluje psychiatra Jana Forstnera milostnými vyznáními. Jan se zpočátku domnívá, že jde o nevinné horování některé z jeho bývalých pacientek.
Potom ho však jistý novinář požádá o pomoc v případu psychicky narušené osoby a zanedlouho je publicista zavražděn. Jan poznává, že se dostal do hledáčku nebezpečné šílenkyně. A že jeho pronásledovatelka se nezastaví před ničím...
Dále se mohou objevit spoily
Příběh u kterého není předem ani trochu tušit, jak dopadne. To mám ráda.
Krátké kapitoly - to mám ráda taky.
Prostředí příběhu se mi líbilo - dost deště a kliniky.. A tak pdoobně.
Příběh jako takový začíná velmi zajímavě a postupně se dost proplete ačlověk pak už prostě neví. A tka to podle mě má být.
Nakonec zjistíme, že jedna z postav, která sama vypráví je vrahem - místní farář. Jenže ten to ani neví, protože má rozdvojenou osobnost.
Asi mě nakonec víc děsila představa rozdvojené osobnosti - protože ta druhá půlka se umí sama chovat a uvažovat a podobně, než vraždy jako takové.
Možná to bylo už trochu přitažený za vlasy, ale i tak se mi to líbilo.
Kytice růží bez odesílatele. Dárky před domovními dveřmi. Dopisy za stěrači...
Neznámá žena zavaluje psychiatra Jana Forstnera milostnými vyznáními. Jan se zpočátku domnívá, že jde o nevinné horování některé z jeho bývalých pacientek.
Potom ho však jistý novinář požádá o pomoc v případu psychicky narušené osoby a zanedlouho je publicista zavražděn. Jan poznává, že se dostal do hledáčku nebezpečné šílenkyně. A že jeho pronásledovatelka se nezastaví před ničím...
Dále se mohou objevit spoily
Příběh u kterého není předem ani trochu tušit, jak dopadne. To mám ráda.
Krátké kapitoly - to mám ráda taky.
Prostředí příběhu se mi líbilo - dost deště a kliniky.. A tak pdoobně.
Příběh jako takový začíná velmi zajímavě a postupně se dost proplete ačlověk pak už prostě neví. A tka to podle mě má být.
Nakonec zjistíme, že jedna z postav, která sama vypráví je vrahem - místní farář. Jenže ten to ani neví, protože má rozdvojenou osobnost.
Asi mě nakonec víc děsila představa rozdvojené osobnosti - protože ta druhá půlka se umí sama chovat a uvažovat a podobně, než vraždy jako takové.
Možná to bylo už trochu přitažený za vlasy, ale i tak se mi to líbilo.
Komentáře
Okomentovat