Velmi překvapivě jsem po dlouhé době sáhla po klasice. Proč? Idiota jsem začala číst tak před 10 lety a skončila po pár kapitolách - mělaj sem jen pdf, na počítači nerada čtu a taková bichle bude na dlouho a tedy neni vhodné si jí půjčovat z knihovny.
Román Idiot se řadí ke klíčovým a nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, ho označují za idiota. Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe.
Příběh ve 4 částech vypráví o knížeti a jeho životě po návratu do Ruska.
Kníže je velmi sympatická a roztomilá postava. Oproti tomu je ruská společnost velmi zvláštní a hlavně falešná.
Příběh jako takový je pěkný. Líbí se mi.
Ale to, jak se čte je... Náročné. Hodně moc písmenek navíc. Způsob, jakým se ti lidé vyjadřují je ve většině případů matoucí a troch usi připadám jako kníže, když poprvé přijel. Já vím, že to bude hlavně stářím knihy - není zrovna moderní.
Docela by mě zajímalo moderní přepracování. Kvůli příběhu. Tím z toho samozřejmě udělám neklasiku.
Samozřejmě jsem to čekala. Vím, že stará ruská díla jsou taková. A popravdě tohle bylo (z těch, co jsem kdy potkala) asi nejzajímavější. (I když Revizor má taky samozřejmě něco do sebe.)
Ale ta milá osobnost knížete a jeho nepatřičnost jsou prostě kouzelné. Víc knížat.
Možná tohle trochu dokazuje, že umění není mrtvé, ale musí se vyvíjet spolu s lidmi. Všeobecně se mi staré příběhy líbí, ale jejich čtení je někdy moc.
Román Idiot se řadí ke klíčovým a nejznámějším dílům ruské literatury. Mladý kníže Myškin, zchudlý a postižený epilepsií, prožije po návratu ze švýcarského sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, ho označují za idiota. Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe.
Příběh ve 4 částech vypráví o knížeti a jeho životě po návratu do Ruska.
Kníže je velmi sympatická a roztomilá postava. Oproti tomu je ruská společnost velmi zvláštní a hlavně falešná.
Příběh jako takový je pěkný. Líbí se mi.
Ale to, jak se čte je... Náročné. Hodně moc písmenek navíc. Způsob, jakým se ti lidé vyjadřují je ve většině případů matoucí a troch usi připadám jako kníže, když poprvé přijel. Já vím, že to bude hlavně stářím knihy - není zrovna moderní.
Docela by mě zajímalo moderní přepracování. Kvůli příběhu. Tím z toho samozřejmě udělám neklasiku.
Samozřejmě jsem to čekala. Vím, že stará ruská díla jsou taková. A popravdě tohle bylo (z těch, co jsem kdy potkala) asi nejzajímavější. (I když Revizor má taky samozřejmě něco do sebe.)
Ale ta milá osobnost knížete a jeho nepatřičnost jsou prostě kouzelné. Víc knížat.
Možná tohle trochu dokazuje, že umění není mrtvé, ale musí se vyvíjet spolu s lidmi. Všeobecně se mi staré příběhy líbí, ale jejich čtení je někdy moc.
Komentáře
Okomentovat