Proč až teď, když jsem doma a ne dřív? Proč ne hned na začátku?
Protože je dobrý nejdřív věci pořádně prozkoumat, než o nich začneme mluvit. (Dost pravděpodobně jsem to někdy neudělala..)
Heriot-Watt university se nachází jihozápadně od vnějšího okruchu Edinburku. Co to znamená? Že jsme tu trochu odříznutý a že na letiště je to vzdušnou čarou kousíček. Ale taky to znamená, že kampus je vážně obrovskej, protože se nemusí tísnit mezi starejma domečkama v centru Edinburku. (Z estetických důvodů bych asi radši brala tísnění.)
Jsou tu jednotlivé fakulty, laborky, koleje, sportovní zázemí a podpůrné baráčky. Pak taky loch, nějaké ty cestičky, park a opodál ovečky.
Baráčků kolejí je tu.. Hodně. Třeba 20. A to ani nepřeháním. Ten náš je nejblíž k zastávkám busu a hlavní budově školy. Poloha - skvělá. Skládá se ze 4 bloků, které podle mě nemají moc velký význam, krom detekování "kde se spustil alarm" a matení lidí prvních pár týdnů. V našem bloku byli snad jenom lidi na semestr. Možnost poznat domorodce - malá. To je asi taky hlavní důvod, proč naše dvě patra (třetí patro to má jinak) oplývají pouze kuchyňkou s mikrovlnkami a horkou vodou. Protože na semestr to stačí. Absence kuchyně - velká.
Další zvláštností zdejších kolejí je obrovské množství požárních poplachů při kterých vás vyženou ven z budovy. Jednou mě vytáhli z postele, ale naštěstí ani jednou ze sprchy.
A můj pokojíček? Velký tak akorát a s koupelničkou. V pokoji byla postel, stůl, židle, skříň, polička a noční stolek. Ideál. Akorát matrace a židle nebyly úplně nejpohodlnější. Židle byla prostě plastová, takže jsem jí musela řešit dekou. Vzhledově starší, ale funkční. Co mě zarazilo byla jednovrstvá okna.
Protože je dobrý nejdřív věci pořádně prozkoumat, než o nich začneme mluvit. (Dost pravděpodobně jsem to někdy neudělala..)
Heriot-Watt university se nachází jihozápadně od vnějšího okruchu Edinburku. Co to znamená? Že jsme tu trochu odříznutý a že na letiště je to vzdušnou čarou kousíček. Ale taky to znamená, že kampus je vážně obrovskej, protože se nemusí tísnit mezi starejma domečkama v centru Edinburku. (Z estetických důvodů bych asi radši brala tísnění.)
Jsou tu jednotlivé fakulty, laborky, koleje, sportovní zázemí a podpůrné baráčky. Pak taky loch, nějaké ty cestičky, park a opodál ovečky.
Baráčků kolejí je tu.. Hodně. Třeba 20. A to ani nepřeháním. Ten náš je nejblíž k zastávkám busu a hlavní budově školy. Poloha - skvělá. Skládá se ze 4 bloků, které podle mě nemají moc velký význam, krom detekování "kde se spustil alarm" a matení lidí prvních pár týdnů. V našem bloku byli snad jenom lidi na semestr. Možnost poznat domorodce - malá. To je asi taky hlavní důvod, proč naše dvě patra (třetí patro to má jinak) oplývají pouze kuchyňkou s mikrovlnkami a horkou vodou. Protože na semestr to stačí. Absence kuchyně - velká.
Další zvláštností zdejších kolejí je obrovské množství požárních poplachů při kterých vás vyženou ven z budovy. Jednou mě vytáhli z postele, ale naštěstí ani jednou ze sprchy.
A můj pokojíček? Velký tak akorát a s koupelničkou. V pokoji byla postel, stůl, židle, skříň, polička a noční stolek. Ideál. Akorát matrace a židle nebyly úplně nejpohodlnější. Židle byla prostě plastová, takže jsem jí musela řešit dekou. Vzhledově starší, ale funkční. Co mě zarazilo byla jednovrstvá okna.
Komentáře
Okomentovat