Knížka na rozmezí hororu a detektivky, která se odehrává v rašeliništi - nemohla jsem si jí nechat ujít. Byl to jeden z dárků k narozeninám/vánocům (což si nepamatuju, protože letos od sebe byli jenom tejden) a rozhodla jsem se kvůli ní trochu zpřeházet svůj čtecí pořadník. A vůbec, když mám něco novýho, co si chci přečíst, tak další knížky počkaj přece.
Každopádně zpátky k rašelině. Tahle mokrá chodníčková místa mě vždycky fascinovala a hodně ráda je prozkoumávám. (Proto jsem taky na jednom rašeliništi byla v zimě v Lotyšsku.)
Napínavý příběh o smrti a tajemství
ukrytém v mokřadech. Rašeliniště je opuštěná krajina s přikrčenými borovicemi, lukami zahalenými v mlze a nepevnou propadající se půdou. Kdysi dávno tu
pochovávaly oběti bohům a říká se, že tady lidé beze stopy mizejí ještě dnes. Právě sem přijíždí bioložka Nathalie, aby dokončila pokusy pro svou doktorskou práci o zeminách. Brzy se ale ukáže, že její skutečný
cíl je mnohem osobnější. Když se v rašeliništi objeví mrtvé tělo, znamená to děsivý důvod k pátrání v minulosti - jak pro policii, tak pro Nathalii samotnou. Spolu s fotografkou Mayou Lindeovou pronikají vrstvami vzpomínek i rašelinných půd až k šokujícím odhalením dávno ukrytých pravd.
Dále se mohou objevit spoily.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila. A popravdě mě nezklamala.
Prostředí bylo naprosto kouzelné, strašidelné, melancholické a podzimní - prostě ideál.
Zamlouvala se mi hlavní postava bioložky, ale trochu mě mrzí, že tam nebylo víc o tom, proč vzorky neobsahují, co mají. Možná mi to jen nedocvaklo.
Velmi se mi líbilo rozuzlení. Ze začátku jsem se trochu bála, že to bude vyloženě nadpřirozená příčina a nebo výlučně nějaký náhodný magor, co hází lidi do bažiny. A nakonec to byl otak trochu obojí. Lidé, co obětovali, aby utišili hlad bažiny. K tomuhle příběhu bych si prostě jiný závěr představit nedokázala.
A taky jsem neuhodla vraha. To je vždycky dobrá věc.
Tohle si asi někdy přečtu znovu.
Každopádně zpátky k rašelině. Tahle mokrá chodníčková místa mě vždycky fascinovala a hodně ráda je prozkoumávám. (Proto jsem taky na jednom rašeliništi byla v zimě v Lotyšsku.)
Napínavý příběh o smrti a tajemství
ukrytém v mokřadech. Rašeliniště je opuštěná krajina s přikrčenými borovicemi, lukami zahalenými v mlze a nepevnou propadající se půdou. Kdysi dávno tu
pochovávaly oběti bohům a říká se, že tady lidé beze stopy mizejí ještě dnes. Právě sem přijíždí bioložka Nathalie, aby dokončila pokusy pro svou doktorskou práci o zeminách. Brzy se ale ukáže, že její skutečný
cíl je mnohem osobnější. Když se v rašeliništi objeví mrtvé tělo, znamená to děsivý důvod k pátrání v minulosti - jak pro policii, tak pro Nathalii samotnou. Spolu s fotografkou Mayou Lindeovou pronikají vrstvami vzpomínek i rašelinných půd až k šokujícím odhalením dávno ukrytých pravd.
Dále se mohou objevit spoily.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila. A popravdě mě nezklamala.
Prostředí bylo naprosto kouzelné, strašidelné, melancholické a podzimní - prostě ideál.
Zamlouvala se mi hlavní postava bioložky, ale trochu mě mrzí, že tam nebylo víc o tom, proč vzorky neobsahují, co mají. Možná mi to jen nedocvaklo.
Velmi se mi líbilo rozuzlení. Ze začátku jsem se trochu bála, že to bude vyloženě nadpřirozená příčina a nebo výlučně nějaký náhodný magor, co hází lidi do bažiny. A nakonec to byl otak trochu obojí. Lidé, co obětovali, aby utišili hlad bažiny. K tomuhle příběhu bych si prostě jiný závěr představit nedokázala.
A taky jsem neuhodla vraha. To je vždycky dobrá věc.
Tohle si asi někdy přečtu znovu.
Komentáře
Okomentovat