Slibovala jsem příběh. Jelikož nám říjen skončil a začíná listopad je načase vyjít s příběhem v původní (české) podobě na světlo. Editace jsou minimální, protože jsem kousky psala poměrně narychlo. Jde tu o propojení.
Překlady jednotlivých slov jsem si tvořila sama a jsou někdy velmi volné. (Hlavně u těch pár slov, co jsem neznala.)
Den 1 (kruh)
Slunce klesalo každým dnem, níž a níž. Počasí se začalo měnit. Z horkých nocí se pomalu stala chladná rána a prodloužila se noc. Vyšla na vycházku do lesa. Lesů se nikdy nebála, proto se taky pustila mimo cestičky. To bylo vždycky mnohem zajímavější. Takhle narazila na mýtinu, která tvořila dokonalý kruh. V jeho prostředku stál pařez a všude kolem rostl mech místo trávy. Líbilo se jí tu, musela se ale vrátit domů, než se setmí.
Den 2 (bezmyšlenkovitý)
Snažila se zapamatovat cestu, ale všechny stromy kolem vypadali stejně. Až moc stejně. Jako kdyby byly naklonované. Šla pomalu, ale okolí jí nepřipadalo ani trochu povědomé. Nemohla přece dojít tak daleko, že by nepoznávala vlastní les. Přidala do kroku a za chvíli už spíš bezmyšlenkovitě běžela. Mezi stromy se stmívá ještě mnohem rychleji.
Den 3 (návnada)
Zpomalila. Všimla si poletujícího javorového listu. Uprostřed jehličnatého lesa. Lákal jí k sobě a vždycky, když už se přiblížila, popoletěl dál. Jako kdyby si s ní hrál. Fascinovaně se nechala vést. Jako můra za světlem, jako ryba za návnadou.
Den 4 (mrznout)
Mezitím se úplně setmělo a uvědomila si, že netuší, kde je. Odpolední slunce sice les vyhřálo, ale teplo se teď pomalu ztrácelo a ona začínala pociťovat stále větší a větší chlad. Musí něco udělat, nebo do rána zmrzne. Nad hlavou jí svítili hvězdy a měsíc - to jediné, co jí pomáhalo ve tmě vidět.
Den 5 (stavět)
Rozdělat oheň nedokáže, ale postavit si úkryt před větrem by snad mohla. Během své poutě za listem se dostala do listnatého lesa, který by ve světle nejspíš hrál všemi barvami. Našla místo, kde se země zdála měkčí než jinde. Z obrovských kusů kůry si sestavila jednoduchý domeček a ustlala si na hromadě listí. Stočila se do klubíčka a spala.
Den 6 (husky)
V noci se ozývalo vytí vlků, ale byla tak unavená, že se nemohla bát. Ráno jí probudilo slunce prosvítající mezi listím a vlhký psí čumák. Vyskočila z hromady listí, ve kterou se přes noc proměnila, a mžourala před sebe. Nebyl to žádný vlk, ale krásný husky. Začal nadšeně poskakovat a chtěl, aby šla za ním.
Den 7 (začarovaný)
Postupně jí dovedl do další části lesa. Stromy zde byly veliké a mnoho z nich mělo na sobě vyryté zvláštní značky. Šli stále hlouběji, až v lese byly jenom stromy s kouzelnými značkami. Všechny listnaté a upouštějící lístky na zem. Najednou se zastavili. Byli na místě.
Den 8 (křehký)
Otevřel se jí výhled na nejstarší strom ze všech. Poznala to, protože působil tak křehce, že by se mohl každou chvíli rozpadnout na kusy. Pes zakňučel. Bylo jasné, že přesto, že strom je starý, ještě by neměl být na pokraji svých sil. Někdo mu ubližoval a s tím bylo potřeba něco udělat.
Den 9 (houpat se)
Psík jí zatáhl za rukáv - museli jít dál. Značky začali ze stromů postupně mizet a i počasí jako by se proměnilo. Les byl stále vcelku hustý, ale jako by jím vítr svištěl rychleji, než by měl. Najednou les skončil a před nimi se vynořila propast a chatrný most vedoucí přes ní. Houpal se ve větru a bylo až k nevíře, že stále drží.
Den 10 (vzor)
Potřebovali na druhou stranu. Pes s ním neměl problém. Znal ho a věděl, že se není čeho bát. Zhluboka se nadechla a vydala se přes propast. Skutečně byl most překvapivě pevný. Vkročila do lesa, co byl zase o poznání jiný než všechno to, co nechala za sebou. Tady rostly stromy s kůrou připomínající vzor rybích šupin tak temných, že se zdáli černé, a s rudými listy.
Den 11 (sníh)
Pokračovali lesem po cestičce. Nikde nebyla slyšet žádná zvířata, ani ptáci. Nic. Les se zdál naprosto opuštěný. Nejspíš k tomu byl dobrý důvod. Cesta vedla do kopce. Najednou se skrz listy prodralo slunce a ukázalo jim výhled na daleké hory posypané sněhem. Byli úžasné. Psík jí ale pobídnul, aby šli dál.
Den 12 (drak)
Cesta se postupně rozšířila a stromy ustoupily ke stranám. Uprostřed prosvítalo lehké podzimní slunce. Užívala si jeho příjemné teplo na tváři. Najednou jí ale přeletěl nad hlavou stín. Vyděšeně vzhlédla a uviděla draka, jak se prohání nad lesem.
Den 13 (popel)
Na konci tohohle lesa žije drak. Není třeba se ho bát, bylo mu taky ublíženo. Drak se proto rozzuřil a velkou část lesa spálil na prach. Tudy museli projít, ale když věděla, že není čeho se bát, byla klidnější.
Den 14 (zarostlý)
Na konci cesty stál hrad. Takový pěkný hrad. Byl ale obrostlý nějakými květinami s obrovskými trny. S krásnými malými kvítky, ale s obrovskými trny, tak ostrými, že propíchnou i dračí kůži. Drakův stín se začal přibližovat, až s žuchnutím přistál v hromádce prachu.
Den 15 (legenda)
"Konečně jsi tu, musím ti něco vyprávět. Legendu o Krkavci. Býval bohem všech ptáků, ale pak mu moc zatemnila mysl. Chtěl ovládnout celý les a být bohem všech zvířat, ne jen ptáků. Aby se o tohle mohl pokusit musel by získat hůlku, ale to se mu nepodařilo. Zatím jen vysává sílu z lesa. Hůlku potřebujeme získat my, abychom ho přemohli," promluvil drak.
Den 16 (divoký)
"Pokud vím, hůlka se rozpadla na dva kusy," ozvalo se odněkud ze spodu. Uviděla rodinu divokých myšek, které prohlásili hrad za svůj domov. Byli velmi maličké, rozhodně menší, než trny, co jim obrůstali jejich bydlení.
Den 17 (ozdoba)
Jedna z nich se rozpomněla, že viděla tuhle jednu půlku hůlky někde na hradě. Její starší sestra setřela prach z jedné malby na zdi hradu, aby se ujistila, že viděla hůlku, kterou hledali. Ihned odběhla. Na malbě byla hůlka složená z drahokamů. O ty na hradě nebyla nouze. Po chvíli se myška vrátila a skutečně. Přitáhla půlku hůlky. Byla ještě blyštivější, než na malbě.
Den 18 (nepatřičný)
Pes zpozorněl. Ucítil přítomnost Krkavce, ale nikde ho neviděl. Otočila se směrem k jedinému místu, kde les nebyl spálený drakem. Stál tam jeden jediný jehličnatý strom mezi všemi těmi listnatými. To musel být on.
Den 19 (prak)
Proměnil se zpátky v krkavce. Chtěl získat druhou půlku hůlky, první už totiž měl. Vznesl se do vzduchu a začal se přibližovat. Rychle popadla jednu z mrtvých větví, sundala si gumičku ze zápěstí a provizorním prakem po něm mrštila jedním z kamenů, co se válel na zemi. Prak se ihned rozpadl, ale rána byla dostatečná, aby krkavce donutila odletět.
Den 20 (našlapovat)
Vzala svojí půlku hůlky a poklepala na ostnaté rostliny obklopující hrad. Jejich výhonky se ihned začali stahovat zpátky do země. Vchod do hradu se postupně otevřel a všichni postupně vešli. Museli našlapovat lehce, protože všude se válelo zlato, které neuvěřitelně cinkalo.
Den 21 (poklad)
To ale ještě nebylo nic oproti hlavní síni. Tomu se teprve říká poklad. Drak jí daroval pár zlatých mincí za osvobození jeho hradu. Konečně měl zpátky svůj domov. Najednou se ochladilo. Jako kdyby se ten vítr zvenku prodral kamennými stěnami dovnitř. Za jejich zády se ozval hlas.
Den 22 (duch)
Otočili se a uviděli v koutě flek, který se k nim začal přibližovat. "Myslím, že byste se měli jít na něco podívat. Není to odsud moc daleko." "Kdo jsi?" "Jedna z prvních lišek, co podlehla hněvu Krkavce. Pojďte, není času nazbyt," vyzvala je a vyvedla dívku, psa i jednu z myší tajnou chodbou ven z hradu.
Den 23 (starověký)
Vešli zpět do lesa a po chvíli narazili na úpatí malého kopečku. Vydali se na vršek, kde se objevila mýtina. Tahle byla jiná, než ta první. Tady stály starověké mohyly poskládané do kruhu. Uprostřed kruhu byl plochý kámen. Tady se Krkavec narodil. Odsud pocházela jeho moc. Teď bylo jen potřeba kameny poshazovat do různých stran.
Den 24 (závrať)
Myška hrabala, dívka popostrkávala a pes dělal obojí. Z té námahy se dívce zamotala hlava, tohle přece nemůžou sami stihnout. Naštěstí se brzo přišla přidat i další zvířata a před večerem bylo hotovo.
Den 25 (chutný)
Našli si pěkné místečko opodál v závětří a zvířata přinesla dívce krásné plody jejich lesa. Bylo třeba nasbírat síly před tím velkým dnem a tak si udělali takové malé hody.
Den 26 (tma)
Drak jim přišel poskytnout ohýnek, kvůli teplu. Dívka brzo usnula na Huskym jako na polštářku, ale bylo potřeba zařídit ještě jedno. Maskování. Zvířata si proto dala za úkol přes noc dívce ušít maskování, aby druhý den dokázala Krkavce obalamutit.
Den 27 (kabát)
Když se dívka ráno vzbudila, nemohla uvěřit svým očím. Zvířátka jí před noc ušili krásný kabát z podzimního listí. Teď byla k nerozeznání od okolních stromů a keřů. Ihned si ho musela zkusit obléct. Byl čas vydat se do bitvy.
Den 28 (jízda)
Krkavec se objevil na druhé straně lesa, museli se tam rychle vydat. Tak rychle ale utíkat neuměla. Drak jí pomoct nemohl, byla by moc vidět. Krkavec se ve vzduchu vyznal. Ale jelen takový problém neměl. Posadila se mu na záda a rychle se vydali za ním.
Den 29 (zraněný)
Už byli skoro na místě, ale krkavec je zpozoroval. Vrhl se na jelena a zranil ho. Dívka z něj spadla. Naštěstí měla kabát na sobě a zůstala tak maskovaná. Krkavec jí vůbec nemohl najít. Pomalu se k němu přibližovala tak, aby si jí nevšimnul. Když se dostala nejblíž, co to šlo, zaútočila.
Den 30 (chytit)
Vyskočila z úkrytu a začala Krkavce lochtat. To vůbec nečekal. Začal se smát a svíjet. Nemohl to vydržet. Mezitím našla mezi peřím druhou polovinu hůlky, ale nedokázala jí chytit. Krkavec se najednou vzepřel. Došlo mu o co se snaží a chtěl se jí vysmeknout. To se ale přepočítal. Když ucuknul, hůlka z něj sklouzla a vylétla do vzduchu, kde jí dívka chytila.
Den 31 (zralý)
Vítězoslavně spojila oba kousky hůlky dohromady a tím připravila Krkavce o většinu moci. O zbytek se pak už postarala ostatní zvířátka, která mezitím dorazila. Veškerou zbývající moc odebrala hůlka do sebe a dívka jí svěřila psovi k opatrování. Zvířátka jí ukázala cestu zpět domů a jako odměnu jí dala plno těch nejzralejších jablek v celém lese. Dívka slíbila, že je bude navštěvovat. Když dorazila domů, uběhly sotva tři hodiny od jejího odchodu.
Překlady jednotlivých slov jsem si tvořila sama a jsou někdy velmi volné. (Hlavně u těch pár slov, co jsem neznala.)
Den 1 (kruh)
Slunce klesalo každým dnem, níž a níž. Počasí se začalo měnit. Z horkých nocí se pomalu stala chladná rána a prodloužila se noc. Vyšla na vycházku do lesa. Lesů se nikdy nebála, proto se taky pustila mimo cestičky. To bylo vždycky mnohem zajímavější. Takhle narazila na mýtinu, která tvořila dokonalý kruh. V jeho prostředku stál pařez a všude kolem rostl mech místo trávy. Líbilo se jí tu, musela se ale vrátit domů, než se setmí.
Den 2 (bezmyšlenkovitý)
Snažila se zapamatovat cestu, ale všechny stromy kolem vypadali stejně. Až moc stejně. Jako kdyby byly naklonované. Šla pomalu, ale okolí jí nepřipadalo ani trochu povědomé. Nemohla přece dojít tak daleko, že by nepoznávala vlastní les. Přidala do kroku a za chvíli už spíš bezmyšlenkovitě běžela. Mezi stromy se stmívá ještě mnohem rychleji.
Den 3 (návnada)
Zpomalila. Všimla si poletujícího javorového listu. Uprostřed jehličnatého lesa. Lákal jí k sobě a vždycky, když už se přiblížila, popoletěl dál. Jako kdyby si s ní hrál. Fascinovaně se nechala vést. Jako můra za světlem, jako ryba za návnadou.
Den 4 (mrznout)
Mezitím se úplně setmělo a uvědomila si, že netuší, kde je. Odpolední slunce sice les vyhřálo, ale teplo se teď pomalu ztrácelo a ona začínala pociťovat stále větší a větší chlad. Musí něco udělat, nebo do rána zmrzne. Nad hlavou jí svítili hvězdy a měsíc - to jediné, co jí pomáhalo ve tmě vidět.
Den 5 (stavět)
Rozdělat oheň nedokáže, ale postavit si úkryt před větrem by snad mohla. Během své poutě za listem se dostala do listnatého lesa, který by ve světle nejspíš hrál všemi barvami. Našla místo, kde se země zdála měkčí než jinde. Z obrovských kusů kůry si sestavila jednoduchý domeček a ustlala si na hromadě listí. Stočila se do klubíčka a spala.
Den 6 (husky)
V noci se ozývalo vytí vlků, ale byla tak unavená, že se nemohla bát. Ráno jí probudilo slunce prosvítající mezi listím a vlhký psí čumák. Vyskočila z hromady listí, ve kterou se přes noc proměnila, a mžourala před sebe. Nebyl to žádný vlk, ale krásný husky. Začal nadšeně poskakovat a chtěl, aby šla za ním.
Den 7 (začarovaný)
Postupně jí dovedl do další části lesa. Stromy zde byly veliké a mnoho z nich mělo na sobě vyryté zvláštní značky. Šli stále hlouběji, až v lese byly jenom stromy s kouzelnými značkami. Všechny listnaté a upouštějící lístky na zem. Najednou se zastavili. Byli na místě.
Den 8 (křehký)
Otevřel se jí výhled na nejstarší strom ze všech. Poznala to, protože působil tak křehce, že by se mohl každou chvíli rozpadnout na kusy. Pes zakňučel. Bylo jasné, že přesto, že strom je starý, ještě by neměl být na pokraji svých sil. Někdo mu ubližoval a s tím bylo potřeba něco udělat.
Den 9 (houpat se)
Psík jí zatáhl za rukáv - museli jít dál. Značky začali ze stromů postupně mizet a i počasí jako by se proměnilo. Les byl stále vcelku hustý, ale jako by jím vítr svištěl rychleji, než by měl. Najednou les skončil a před nimi se vynořila propast a chatrný most vedoucí přes ní. Houpal se ve větru a bylo až k nevíře, že stále drží.
Den 10 (vzor)
Potřebovali na druhou stranu. Pes s ním neměl problém. Znal ho a věděl, že se není čeho bát. Zhluboka se nadechla a vydala se přes propast. Skutečně byl most překvapivě pevný. Vkročila do lesa, co byl zase o poznání jiný než všechno to, co nechala za sebou. Tady rostly stromy s kůrou připomínající vzor rybích šupin tak temných, že se zdáli černé, a s rudými listy.
Den 11 (sníh)
Pokračovali lesem po cestičce. Nikde nebyla slyšet žádná zvířata, ani ptáci. Nic. Les se zdál naprosto opuštěný. Nejspíš k tomu byl dobrý důvod. Cesta vedla do kopce. Najednou se skrz listy prodralo slunce a ukázalo jim výhled na daleké hory posypané sněhem. Byli úžasné. Psík jí ale pobídnul, aby šli dál.
Den 12 (drak)
Cesta se postupně rozšířila a stromy ustoupily ke stranám. Uprostřed prosvítalo lehké podzimní slunce. Užívala si jeho příjemné teplo na tváři. Najednou jí ale přeletěl nad hlavou stín. Vyděšeně vzhlédla a uviděla draka, jak se prohání nad lesem.
Den 13 (popel)
Na konci tohohle lesa žije drak. Není třeba se ho bát, bylo mu taky ublíženo. Drak se proto rozzuřil a velkou část lesa spálil na prach. Tudy museli projít, ale když věděla, že není čeho se bát, byla klidnější.
Den 14 (zarostlý)
Na konci cesty stál hrad. Takový pěkný hrad. Byl ale obrostlý nějakými květinami s obrovskými trny. S krásnými malými kvítky, ale s obrovskými trny, tak ostrými, že propíchnou i dračí kůži. Drakův stín se začal přibližovat, až s žuchnutím přistál v hromádce prachu.
Den 15 (legenda)
"Konečně jsi tu, musím ti něco vyprávět. Legendu o Krkavci. Býval bohem všech ptáků, ale pak mu moc zatemnila mysl. Chtěl ovládnout celý les a být bohem všech zvířat, ne jen ptáků. Aby se o tohle mohl pokusit musel by získat hůlku, ale to se mu nepodařilo. Zatím jen vysává sílu z lesa. Hůlku potřebujeme získat my, abychom ho přemohli," promluvil drak.
Den 16 (divoký)
"Pokud vím, hůlka se rozpadla na dva kusy," ozvalo se odněkud ze spodu. Uviděla rodinu divokých myšek, které prohlásili hrad za svůj domov. Byli velmi maličké, rozhodně menší, než trny, co jim obrůstali jejich bydlení.
Den 17 (ozdoba)
Jedna z nich se rozpomněla, že viděla tuhle jednu půlku hůlky někde na hradě. Její starší sestra setřela prach z jedné malby na zdi hradu, aby se ujistila, že viděla hůlku, kterou hledali. Ihned odběhla. Na malbě byla hůlka složená z drahokamů. O ty na hradě nebyla nouze. Po chvíli se myška vrátila a skutečně. Přitáhla půlku hůlky. Byla ještě blyštivější, než na malbě.
Den 18 (nepatřičný)
Pes zpozorněl. Ucítil přítomnost Krkavce, ale nikde ho neviděl. Otočila se směrem k jedinému místu, kde les nebyl spálený drakem. Stál tam jeden jediný jehličnatý strom mezi všemi těmi listnatými. To musel být on.
Den 19 (prak)
Proměnil se zpátky v krkavce. Chtěl získat druhou půlku hůlky, první už totiž měl. Vznesl se do vzduchu a začal se přibližovat. Rychle popadla jednu z mrtvých větví, sundala si gumičku ze zápěstí a provizorním prakem po něm mrštila jedním z kamenů, co se válel na zemi. Prak se ihned rozpadl, ale rána byla dostatečná, aby krkavce donutila odletět.
Den 20 (našlapovat)
Vzala svojí půlku hůlky a poklepala na ostnaté rostliny obklopující hrad. Jejich výhonky se ihned začali stahovat zpátky do země. Vchod do hradu se postupně otevřel a všichni postupně vešli. Museli našlapovat lehce, protože všude se válelo zlato, které neuvěřitelně cinkalo.
Den 21 (poklad)
To ale ještě nebylo nic oproti hlavní síni. Tomu se teprve říká poklad. Drak jí daroval pár zlatých mincí za osvobození jeho hradu. Konečně měl zpátky svůj domov. Najednou se ochladilo. Jako kdyby se ten vítr zvenku prodral kamennými stěnami dovnitř. Za jejich zády se ozval hlas.
Den 22 (duch)
Otočili se a uviděli v koutě flek, který se k nim začal přibližovat. "Myslím, že byste se měli jít na něco podívat. Není to odsud moc daleko." "Kdo jsi?" "Jedna z prvních lišek, co podlehla hněvu Krkavce. Pojďte, není času nazbyt," vyzvala je a vyvedla dívku, psa i jednu z myší tajnou chodbou ven z hradu.
Den 23 (starověký)
Vešli zpět do lesa a po chvíli narazili na úpatí malého kopečku. Vydali se na vršek, kde se objevila mýtina. Tahle byla jiná, než ta první. Tady stály starověké mohyly poskládané do kruhu. Uprostřed kruhu byl plochý kámen. Tady se Krkavec narodil. Odsud pocházela jeho moc. Teď bylo jen potřeba kameny poshazovat do různých stran.
Den 24 (závrať)
Myška hrabala, dívka popostrkávala a pes dělal obojí. Z té námahy se dívce zamotala hlava, tohle přece nemůžou sami stihnout. Naštěstí se brzo přišla přidat i další zvířata a před večerem bylo hotovo.
Den 25 (chutný)
Našli si pěkné místečko opodál v závětří a zvířata přinesla dívce krásné plody jejich lesa. Bylo třeba nasbírat síly před tím velkým dnem a tak si udělali takové malé hody.
Den 26 (tma)
Drak jim přišel poskytnout ohýnek, kvůli teplu. Dívka brzo usnula na Huskym jako na polštářku, ale bylo potřeba zařídit ještě jedno. Maskování. Zvířata si proto dala za úkol přes noc dívce ušít maskování, aby druhý den dokázala Krkavce obalamutit.
Den 27 (kabát)
Když se dívka ráno vzbudila, nemohla uvěřit svým očím. Zvířátka jí před noc ušili krásný kabát z podzimního listí. Teď byla k nerozeznání od okolních stromů a keřů. Ihned si ho musela zkusit obléct. Byl čas vydat se do bitvy.
Den 28 (jízda)
Krkavec se objevil na druhé straně lesa, museli se tam rychle vydat. Tak rychle ale utíkat neuměla. Drak jí pomoct nemohl, byla by moc vidět. Krkavec se ve vzduchu vyznal. Ale jelen takový problém neměl. Posadila se mu na záda a rychle se vydali za ním.
Den 29 (zraněný)
Už byli skoro na místě, ale krkavec je zpozoroval. Vrhl se na jelena a zranil ho. Dívka z něj spadla. Naštěstí měla kabát na sobě a zůstala tak maskovaná. Krkavec jí vůbec nemohl najít. Pomalu se k němu přibližovala tak, aby si jí nevšimnul. Když se dostala nejblíž, co to šlo, zaútočila.
Den 30 (chytit)
Vyskočila z úkrytu a začala Krkavce lochtat. To vůbec nečekal. Začal se smát a svíjet. Nemohl to vydržet. Mezitím našla mezi peřím druhou polovinu hůlky, ale nedokázala jí chytit. Krkavec se najednou vzepřel. Došlo mu o co se snaží a chtěl se jí vysmeknout. To se ale přepočítal. Když ucuknul, hůlka z něj sklouzla a vylétla do vzduchu, kde jí dívka chytila.
Den 31 (zralý)
Vítězoslavně spojila oba kousky hůlky dohromady a tím připravila Krkavce o většinu moci. O zbytek se pak už postarala ostatní zvířátka, která mezitím dorazila. Veškerou zbývající moc odebrala hůlka do sebe a dívka jí svěřila psovi k opatrování. Zvířátka jí ukázala cestu zpět domů a jako odměnu jí dala plno těch nejzralejších jablek v celém lese. Dívka slíbila, že je bude navštěvovat. Když dorazila domů, uběhly sotva tři hodiny od jejího odchodu.
Komentáře
Okomentovat