Pěkný přebal mě vždycky dokáže nalákat.
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska - nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tribeč.
Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď.
Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.
Dále se mohou objevit spoily.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila. A stejně mi trvalo dlouho, než sem jí otevřela. Chm. Já totiž český/slovenský autory vlastěn asi vůbec nečtu. Minimálně ne v přítomný době. A ono to dává smysl, knížek z ostatních zemí je víc, než těch našich. Jakože poměrově.
Tahle mě ale zaujala.
Záhada, co se stala takhle relativně blízko. Nebo nestala, kdo ví.
Něco o horách a bloudících lidech - má to takovej náznak Blair Witch, ale u toho jsem usla, protože jsem jen koukala na film. A k filmový Trhlině se taky dostanu.
Celý se mi to líbilo hlavně z jednoho důvodu. Je to celý tak nějak možný. Ne fakticky, ale psychologicky. To je totiž vždycky ten největší strach - ten bubák ve tmě, co by tam mohl náhodou být. A pak věřte vlastním smyslům. To je vlastně pointa tohohle celýho.
Vlastním smyslům se tu nedá věřit. Ale čemu teda?
No zaprví asi neni rozumný se do hor vypravovat v zimě. Vážně, koho to napadne, pokud to neni jen procházka. Já mrzla už jenom při tom pomyšlení. Jasně, někdo nešel na tůru, ale dřív se to tak prostě dělalo, protože nebyli auta.
Celá situace postupně dostává rány. A tak nějak si u spousty z nich řikáte, že to prostě možný je (kvůli těm smyslům). A pak přijde zjištění, že jeden z nich třeba neexistoval. A nebo dva. A celý to pak zečně znít ještě šílenějš.
Nejvíc mě zaujalo, ja dopadla Mia. Ta to odnesla ze všech nejhůř, protože byla nejlogičtější. A to taky dává smysl.
Taky je v recenzích poznat, kdo je logický člověk a kdo se nechá unést fantazií, tady totiž nikdy nešlo o strach, ale o hraní s myšlenkama.
Kniha je velmi zajímavá, rozhodně doporučuju, ale taky byste se pak už nikdy nemuseli chtít vypravit do lesa nebo vůbec ven z postele.
Otevírá se tady hodně myšlenek, který prostě některý lidi dokážou vzít.
A k filmu - samozřejmě to bylo trochu jinak. Ale hlavně tím, jak jsem předtím četla knihu, tak to vypadalo ještě zmateněji a nesrozumiteněji. Drahý řikal, že to smysl dává, takže pro nezávyslého pozorovatele asi jo.
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska - nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tribeč.
Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď.
Román Jozefa Kariky byl jako jediný žánrový titul v historii nominován na nejvýznamnější slovenskou literární cenu Anasoft litera.
Dále se mohou objevit spoily.
Na tuhle knihu jsem se dost těšila. A stejně mi trvalo dlouho, než sem jí otevřela. Chm. Já totiž český/slovenský autory vlastěn asi vůbec nečtu. Minimálně ne v přítomný době. A ono to dává smysl, knížek z ostatních zemí je víc, než těch našich. Jakože poměrově.
Tahle mě ale zaujala.
Záhada, co se stala takhle relativně blízko. Nebo nestala, kdo ví.
Něco o horách a bloudících lidech - má to takovej náznak Blair Witch, ale u toho jsem usla, protože jsem jen koukala na film. A k filmový Trhlině se taky dostanu.
Celý se mi to líbilo hlavně z jednoho důvodu. Je to celý tak nějak možný. Ne fakticky, ale psychologicky. To je totiž vždycky ten největší strach - ten bubák ve tmě, co by tam mohl náhodou být. A pak věřte vlastním smyslům. To je vlastně pointa tohohle celýho.
Vlastním smyslům se tu nedá věřit. Ale čemu teda?
No zaprví asi neni rozumný se do hor vypravovat v zimě. Vážně, koho to napadne, pokud to neni jen procházka. Já mrzla už jenom při tom pomyšlení. Jasně, někdo nešel na tůru, ale dřív se to tak prostě dělalo, protože nebyli auta.
Celá situace postupně dostává rány. A tak nějak si u spousty z nich řikáte, že to prostě možný je (kvůli těm smyslům). A pak přijde zjištění, že jeden z nich třeba neexistoval. A nebo dva. A celý to pak zečně znít ještě šílenějš.
Nejvíc mě zaujalo, ja dopadla Mia. Ta to odnesla ze všech nejhůř, protože byla nejlogičtější. A to taky dává smysl.
Taky je v recenzích poznat, kdo je logický člověk a kdo se nechá unést fantazií, tady totiž nikdy nešlo o strach, ale o hraní s myšlenkama.
Kniha je velmi zajímavá, rozhodně doporučuju, ale taky byste se pak už nikdy nemuseli chtít vypravit do lesa nebo vůbec ven z postele.
Otevírá se tady hodně myšlenek, který prostě některý lidi dokážou vzít.
A k filmu - samozřejmě to bylo trochu jinak. Ale hlavně tím, jak jsem předtím četla knihu, tak to vypadalo ještě zmateněji a nesrozumiteněji. Drahý řikal, že to smysl dává, takže pro nezávyslého pozorovatele asi jo.
Komentáře
Okomentovat