Chtěla jsem napsat něco s pointou.. A pak sem si řekla, že ne.
Nějak mě teď nebaví hodně věcí, co by mě bavit mělo. A já asi i vim proč.
Protože se snažim dodělat věci, co jsem rozdělala. Ono to pak má za následek, že si zakazuju začít nový věci. Rozdělat je a nedokončit. Nebo je jenom dělat strašně dlouho.
Nevim, který je správně. Potřebovala bych tak na dva měsíce zastavit čas, dodělat všechno a pak ho zas sputit. Ale to nejde.
Mohla bych nespat, ale to je v mym případě nemožný. Škola mě teď totiž nutí vstávat čas od času na 8, ale jindy mě nechá spát si, jak se mi chce. To má za následek naprosto předvídatelnou schopnost usnout téměř kdekoliv a kdykoliv. A tady hromadu energie večer, kdy mi zas rozum řiká, ať neblbnu a radši si vlezu do postele. (A postel se rovná další spánek, ne že bych usnout nemohla.)
Asi i proto teď hodně čtu. Protože čtení není nijak akční záležitost, ale přitom něco dělám. I když to dělám hlavně při čekání a cestování. Místo spánku.
A pak nestíhám sepisovat svoje dojmy.
Musim se teď pořádně zaměřit na školu, vánoční dárky a nešílet ani z jednoho. Nějak to všechno skloubit. Slepit jako lojovou kuličku. (Jo, krmim ptáčky na balkoně a to je docela zásadní rozptýlení.)
A to je přesně důvod, proč sem si objednala klubíčka. Protože dodělávání plánů je někdy poněkud nudný. A.. Potřebuju dělat zase něco jinýho a hezkýho a tak. Pak se k věcem vracet a dodělávat je je sice náročný, ale.. V rámci duševního zdraví to tak prostě bude no.
A zejtra je už možná budu mít :3
Blíží se konec roku.. A s tim se blíží začátek toho dalšího. A ten bude hodně zajímavej. Jakože fakt hodně. Už teď jsou některý věci vymyšlený a naplánovaný. Protože koncety nečekaj. A další věci tak nějak vyplývaj z tohohle roku a.. Tak. bude toho hodně.
Je to všechno?
Nejspíš ne. Ale to neva.
Nějak mě teď nebaví hodně věcí, co by mě bavit mělo. A já asi i vim proč.
Protože se snažim dodělat věci, co jsem rozdělala. Ono to pak má za následek, že si zakazuju začít nový věci. Rozdělat je a nedokončit. Nebo je jenom dělat strašně dlouho.
Nevim, který je správně. Potřebovala bych tak na dva měsíce zastavit čas, dodělat všechno a pak ho zas sputit. Ale to nejde.
Mohla bych nespat, ale to je v mym případě nemožný. Škola mě teď totiž nutí vstávat čas od času na 8, ale jindy mě nechá spát si, jak se mi chce. To má za následek naprosto předvídatelnou schopnost usnout téměř kdekoliv a kdykoliv. A tady hromadu energie večer, kdy mi zas rozum řiká, ať neblbnu a radši si vlezu do postele. (A postel se rovná další spánek, ne že bych usnout nemohla.)
Asi i proto teď hodně čtu. Protože čtení není nijak akční záležitost, ale přitom něco dělám. I když to dělám hlavně při čekání a cestování. Místo spánku.
A pak nestíhám sepisovat svoje dojmy.
Musim se teď pořádně zaměřit na školu, vánoční dárky a nešílet ani z jednoho. Nějak to všechno skloubit. Slepit jako lojovou kuličku. (Jo, krmim ptáčky na balkoně a to je docela zásadní rozptýlení.)
A to je přesně důvod, proč sem si objednala klubíčka. Protože dodělávání plánů je někdy poněkud nudný. A.. Potřebuju dělat zase něco jinýho a hezkýho a tak. Pak se k věcem vracet a dodělávat je je sice náročný, ale.. V rámci duševního zdraví to tak prostě bude no.
A zejtra je už možná budu mít :3
Blíží se konec roku.. A s tim se blíží začátek toho dalšího. A ten bude hodně zajímavej. Jakože fakt hodně. Už teď jsou některý věci vymyšlený a naplánovaný. Protože koncety nečekaj. A další věci tak nějak vyplývaj z tohohle roku a.. Tak. bude toho hodně.
Je to všechno?
Nejspíš ne. Ale to neva.
Komentáře
Okomentovat