Tak jsme oficiálně přesídlili a bydlíme s drahým spolu. Teda ne tak oficiálně, že bysme si měnili místo trvalýho pobytu, ale.. Nájem je začátek, ne??
Výsledkem je to, že můj pražský pokjíček vypadá zvláštně poloprázdně, jak se připravuje pohltit mojí ségru a můj pokojíček doma si ničeho moc nevšim.. Já fakt vim, že mám hodně věcí. Ale musí se na to pomalu přece.
Až nastane vhodná konstelace hvězd (tedy až udelámě poslední objednávku v ikee a koupíme koště), tak určitě chci předvést, jak sem si hrála na designéra (co je ještě k tomu žid, takže všechno levný a skandinávský, nebo handmade).
To ale nebude hned.. Náročnosti.
Na to se taky váže jedna zajímavá věc. Moje absolutní neschopnost odhadnout měřítko Liberce. Totiž obvykle, když kouknu na mapu, tak mám tak nějak představu, jak jsou věci daleko. Zvlášť, když si nechám ještě nějakou trasu hezy zhodnotit googlem a vypadnou z něja nějaký ty minuty. Ale ne v Liberci. Ta trasa vypadá vždycky zásadně delší, než je. A ona tak někdy i vypadá, když jí jdu pěšky. Představa tý trasy je hrozně dlouhá i když vim, že mi to trvá 20 minut. S timhle měřítkem si fakt nerozumim.
Mimo to taky začal semestr. A to znamená jediné - diplomka. Takže se teď houpu mezi "jsem strašně nadšená a ambiciózní" a "chce se mi spát a dělat velký nic". Popravdě se tohle projevuje tim, že zatim tak nějak nemám úplně pracovní a tvořící flow v rámci našeho oceánku.
Víc metafor, než sem předpokládala.
Jsem prostě z toho dospělákování utahaná. Což jsem čekala. Nejsem překvapená, to vůbec. Ale ještě je potřeba si to trochu všechno zútulnit. Hromada věcí totiž útulnost nedělá.
S tím vším se samozřejmě pojí hromada věcí ohledně chodu domácnosti. Protože teď máme domácnost. A ta musí chodit. A to nemáme ani trochu vymakaný. Ale to zvládnem. A vymakáme.
Věříme nám.
Návrat k pravidelnosti? Snad. Dejme tomu čas.
Výsledkem je to, že můj pražský pokjíček vypadá zvláštně poloprázdně, jak se připravuje pohltit mojí ségru a můj pokojíček doma si ničeho moc nevšim.. Já fakt vim, že mám hodně věcí. Ale musí se na to pomalu přece.
Až nastane vhodná konstelace hvězd (tedy až udelámě poslední objednávku v ikee a koupíme koště), tak určitě chci předvést, jak sem si hrála na designéra (co je ještě k tomu žid, takže všechno levný a skandinávský, nebo handmade).
To ale nebude hned.. Náročnosti.
Na to se taky váže jedna zajímavá věc. Moje absolutní neschopnost odhadnout měřítko Liberce. Totiž obvykle, když kouknu na mapu, tak mám tak nějak představu, jak jsou věci daleko. Zvlášť, když si nechám ještě nějakou trasu hezy zhodnotit googlem a vypadnou z něja nějaký ty minuty. Ale ne v Liberci. Ta trasa vypadá vždycky zásadně delší, než je. A ona tak někdy i vypadá, když jí jdu pěšky. Představa tý trasy je hrozně dlouhá i když vim, že mi to trvá 20 minut. S timhle měřítkem si fakt nerozumim.
Mimo to taky začal semestr. A to znamená jediné - diplomka. Takže se teď houpu mezi "jsem strašně nadšená a ambiciózní" a "chce se mi spát a dělat velký nic". Popravdě se tohle projevuje tim, že zatim tak nějak nemám úplně pracovní a tvořící flow v rámci našeho oceánku.
Víc metafor, než sem předpokládala.
Jsem prostě z toho dospělákování utahaná. Což jsem čekala. Nejsem překvapená, to vůbec. Ale ještě je potřeba si to trochu všechno zútulnit. Hromada věcí totiž útulnost nedělá.
S tím vším se samozřejmě pojí hromada věcí ohledně chodu domácnosti. Protože teď máme domácnost. A ta musí chodit. A to nemáme ani trochu vymakaný. Ale to zvládnem. A vymakáme.
Věříme nám.
Návrat k pravidelnosti? Snad. Dejme tomu čas.
Komentáře
Okomentovat