Písmenka

Je zas čas na nějaký písmenka. To tu dlouho nebylo totiž.
Venku se dějou věci, ale to je tak trochu jedno.
Ačkoliv.. To byl důvod spotřebovat zbytky mých zásob koženky.


Musim dělat školu a chce a nechce se mi.
Radši bych se vsákla do mechu. A usnula. A pak nejspíš zmrzla, protože je venku zimavo.
Ne počasí je fakt pěkný, ale ne na ležení v mechu. V mym případě.
Na to bych potřebovala víc svetrů.
A to je věc se kterou teď poněkud otálím.


A taky jsem teď dočetla knížku a tak mám poknížkovou kocovinu. Jako vždycky.
Vlastně se dá říct, že v rámci možností to jde dobře. Sice ne úplně podle plánů, ale.. Dobře.
To neni problém, že jo. Vlastně je to tak možná lepší.
Takže.. Za chvíli zas nebudu vědět o čem psát, protože výtvory mi dojdou a.. Ty další budou trvat.
Nejspíš. Uvidíme.

No takže.. Řekněme, že závidim všem těm lidem, co se údajně strašně nuděj doma, vůbec se nenudim a chtěla bych. I když to bych se stejně nenudila, protože bych dělala věci.
Takže se vlastně nechci nudit.
A taky jsem zjistila, že moje asociace jsou fakt.. Zvláštní. Ale dyť některý jsou úplně jasný. Spíš by nedávalo smysl, kdyby je někdo nepochopil. Teda někdo, kdo ví.
Nebo věděl.
Snad na tyhle kousky nebudu zas nevěřícně vzpomínat bez ponětí, koho jsem to sakra tenkrát myslela.
Někdy si totiž čtu starý příspěvky.. A netušim, o čem mluvim.