Všechno to začalo, když koženkový křivák z Itálie začal pouštět černé lupy. Podezření nejprve padlo jen na jedno místečko, ale později už se nemoc rozlezla po většině plochy. Nedalo se nic dělat. Křivák musí do koše. 
Ale předtím je tu možnost jakéhosi darování orgánů. Darování střihu a také zipů. A tak se stalo.
Kvapně běžela k počítači a projela několik internetových obchodů s látkami, až našla správnou černou džínovinu. Neotálela a objednala ji. Po několika dnech balík vyzvedla a při cestě zpět do bytu ještě ulovila látku na podšívku. Původní křivák jí měl, je potřeba respektovat jeho poslední přání.
Následovala operace, kdy byly odstraněny zipy, zaznamenány polohy jednotlivých dílů a jejich čísla. V tu chvíli už křivák mlel z posledního a místo černých lupů už vzbuzoval spíše pocit malomocenství.
Kreslení a střihání dílků následovalo, stejně jako jejich pečlivé popsání a uložení. Teď budou potřeba jen tři z nich. Vrchní zadní a dva vrchní přední díly. Je na čase vytvořit na nich hvězdnou oblohu, nebo její pochroumaný odraz.
Vyšívání vždy trvá mnohem déle, než člověk očekává, ale ještě delší je doba plynoucí mezi prvním střihnutím do látky a prvním stehem. Hvězdné nebe dalo své svolení pokračovat.
A pokračovalo se. Několik měsíců rozmýšlení a odhodlávání nakonec přineslo své ovoce. První steh. Žádné střihání podšívky, na to bude ještě času, ale první steh. Ten nejdůležitější. Loket.
Sešila dva loketní díly (11 a 12) a pak na ně z jedné strany našila ramenní díl (8) a zápěstní díl (9). Díky tomu mohla pokračovat předním (9) a zadním (10) dílem rukávu a stejně tak ho zdárně dokončit.
Srabácky se pak vrhla na zádové díly (1) a s nimi související zádovoramenní díl (3), než aby věnovala čas přemýšlení o dílech předních a kapsách. Zadoboční díly (2) následovaly a pak už jí nezbývalo nic, než tedy popřemýšlet nad dalším postupem.
Rozhodla se nejprve sešít předoboční díly (5 a 6) k sobě. Pak se uvidí, co kapsy.
Přišít k předobočním dílům přední díl (7) se zdálo jako dobrý nápad. Stejně jako přišití ramenního dílu (4). Vybrala si ale špatnou stranu a musela párat. Několikrát. Přemýšlela totiž tak moc o kapsách, až zapomněla na zipy. Jejda. Po rozpárání rozhodla. Teď budou kapsy.
Nastříhala čtyři kousky kapes podle toho, jak se jí podařilo vytvořit vysněný tvar a velikost. Pak vylosovala, která strana je nejspíš přední a která zadní a sešila zadní kapsový díl s pruhem vnější látky. Přední kapesní díl přišila ke kapesnímu zipu a pak začala elaborovat, jak dál. Udělala díru do předobočních dílů (5 a 6) a vložila část kapsy se zipem a přišila. Pak naštelovala zip mezi zadní kapsový díl a předoboční díly, aby dotvořila okruh kolem kapsy. Tahle část je důležitá - nejdřív ušít přední část. Jinak se stane, že kapsa bude tak trochu imaginární. Zbývalo už jen sešít samotné kapsové díly k sobě. A pak to ještě jednou zreplikovat u druhé kapsy.
Následovalo skoro sešití lévého předního (7) a předobočního dílu (5 a 6) s vloženou půlkou zipu. Spodní kousek švu nechala nesešitý, protože měla moc dlouhý zip. Jelikož to byl zip z původní bundy nedalo se nic moc dělat.
Po velkém přemýšlení se rozhodla hlavní rozhodování nechat na později a radši se pokusit začistit rukávy páskovými kousky. Při té příležitosti zlomila dvě jehly a jednu ohnula.
Ramenní a boční švy byly pak taková odměna.
Jako další se rozhodla sešít všechny tři vnitřní díly z vnější látky (16 a 2x 17) k sobě, aby mohla dokončit spodní lem. Předtím ještě sešila levý přední vnitřní a vnější (17 a 7) do spodní půlky, aby pak mohla dál elaborovat nad vrškem. Po našpendlění a přišití pár stehů spodního lemu ohnula několik jehel a stroj odmítl spolupracovat. Výsledkem byl výlet do OBI pro olej na stroje s tím, že jestli tohle nepomůže, naštve se a snad tu bundu došije ručně.
Pomohlo a krom velmi tlustých částí byla menší část spodního lemu přišita. Ty tlustě části si pak vzaly na starost kleště a ruční šití. Stejně jako přistehnutí spodní části zipu. teď už zbývalo jen dopřišít předoboční díl (5) k zipu a přednímu dílu, přišpendlit a přišít část dlouhého spodního lemu a začít přemýšlet, jak se stvoří druhá strana.
Po mnoha úvahách začala zběsile špendlit druhou stranu s vidinou, že všechno prostě sešije najednou. Část, kterou stroj neprošije sešila v ruce a zbytek nechala na něm. Práci zvládl krásně.
Jelikož jí ten den ještě šicí nálada nepřešla, rozhodla se nějak vymyslet horní roh. Spousta špendlení nakonec vyhrála a roh byl ušit, alespoň naruby. Pak ho otočila na lícovou stranu a došpendlila. Teď ž to bude problém pro její budoucí já, které se bude muset poprat ještě se zapínáním u krku.
Budoucí já nebylo šťastné, protože vůbec nevědělo, jak poslední proužek, který stvoří zapínání vytvořit.
Nakonec bylo rozhodnuto jednoduše udělat základní tvar proužku a otočit ho naruby. Po sešití krajů vypadl tenhle díl téměř profesionálně. Teď už jen stačilo dokončit svislé švy a do toho vodorovného kolem krku proužek umístit.
V tu chvíli jí ale zradil stroj. Ani správná jehla si s látkou moc nerozuměla a límeček musela přišít v ruce. Bylo to trochu zdlouhavé, ale nakonec dospěla do zdárného konce.
Vložila rukávy a odlila se, aby jehla tuhle část přežila. Přežila.
Zbyla podšívka, která potřebovala mimo jiné nastříhat. Vůbec se jí do toho nechtělo, ale nakonec to byla docela sranda. Teď už jen všít podšívku. V ruce samozřejmě.
Tahle část je naštěstí taková mírumilovná a zásadně minimalizuje lámání jehel. A tak to máme rádi.
Komentáře
Okomentovat