to je oč tu běží..
Mám tolik nápadů, že bych potřebovala, aby dny byly delší. Třeba jenom o pár hodin, to by bylo dobrý ne?? Spousta lidí by něco takovýho chtěla. Nikdo přece nestíhá všechny ty úkoly, co si zapisuje do svýho už tak přeplněnýho to-do listu. A každej den se musíme odkliknout všechno. Nepřesouvat, neodkládat, jenom odškrtávat.
A nestíhání se nenosí. Nebo teda vlastně nosí, protože to znamená, že toho máme hodně, co dělat.
To, že takhle by svět neměl fungovat vím. Ví to už i pár lidí a jakmile si to člověk uvědomí, už na ostatních nezáleží. Jenže minimálně v mém případě nastává jiný problém.
Já prostě nemám dost energie, abych mohla žít ve 24h cyklu. Nebo dělám něco špatně. Rozhodně dělám něco špatně. Kdyby byl den delší, stejně bych většinu dní neměla energii těch hodin navíc využít k něčemu jinýmu, než ke spánku. A ačkoliv je ke spánku využiju ráda, neni to zrovna řešení.
Potřebovala bych dny zkrátit. S tim by se samozřejmě zkrátila i pracovní doba a času na dělání věcí bych nakonec měla míň, protože bych spala furt stejně. Ale mohla bych je dělat ve vší parádě. No ale tohle nejde, že jo. Když pomineme čachrování s hodinama v dni nehledě na společnost a světlo venku, tak možná, ale na obojí se tak trochu hledět musí.
A možná právě proto mě zaujal koncept plánování energie místo plánování času. Klasické plánování času asi každý chápe. Tohle trvá 5 minut, tohle hodinu, hezky poskládáme do těch 24h a máme naplánováno. Pak už stačí jenom odškrtávat. A tohle mnohým lidem funguje. Především těm, co mají akorát problém, že nevědí, co dál. Když si to týden dopředu naplánuju, tak vim. Prý existuje i způsob, jak plánovat nečekané věci, což teda nevim jak, ale to bych umět chtěla. To by asi chtěl umět každý.
Plánování energie naopak spočívá v tom, že věci, co zaberou hodně energie děláme, když jí máme hodně. A to si musí každý prostě vysledovat sám. Psát si chvíli deníček. (Což jsem samozřejmě neudělala, ale jako správný hypochondr se sleduju dost. A teda, ne že bych si myslela, že mám všechny nemoce světa, spíš vždycky doufám, že to píchání tadyhle v boku prostě nic neni a přejde to, protože sem viděla hodně dílů House a může to bejt kde co.)
Z mého pozorování tedy vyplynulo, že když se špatně vyspim, nemám moc energii něco dělat. Stejně tak, když dočtu knížku. Dopletu svetr. Ale to pouze v případě, že nemám v pořadí další tvoření, na který se strašně těšim. A to těšení je sakra nevyzpytatelný. Takže už teď máme tak 3 neznámý a to jsme teprve na začátku.
Takže, co mi zbejvá?? Buď se pokusit experimentovat s rozděleným spánkem (Jakože 4 hodiny, pak chvíle dělání a pak další 4), což má značné nevýhody. Nebo si začít psát deníček a pokusit se vysledovat, jak to funguje s tou energií (no ale těch neznámejch). Nebo změnit rychlost otáčení země. To bude nakonec asi to nejjednodušší.
Taky by se vám hodily delší dny?
Komentáře
Okomentovat