Lískový les upoutal obálkou a hned potom sliby o nadpřirozenu a toulkách lesem.
Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese...
Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu Alicina života na cestě, s neobyčejnou smůlou vždy v patách.
Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku—Lískovém lese—tu teprv Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který máma Alici zanechala: DRŽ SE DÁL OD LÍSKOVÉHO LESA. Aby Alice získala mámu zpět, musí se nejdřív vydat do Lískového lesa, a poté do světa, kde babiččiny pohádky začaly...
Kniha byla celkově divná, jak zmínilo pár lidí v recenzích na databázi. Což nemusí ještě znamenat nic špatného.
V první části mi přišlo, že se mi neustále omílá smůla, která se Alici lepí na paty a její neutuchající vztek. Což samozřejmě mělo svůj důvod, ale taky mi to bylo tak nějak vnucováno a to mě po chvíli přestalo bavit. Věci se sice děli, ale jakoby Alice byla za závojem a člověk jí jen sledoval z povzdálí. Mě to tak trochu přišlo.
Když jsme se konečně, podezřele rychle, dostali do lesa (myslím samotnou fyzickou cestu, která byla oproti vysvětlování historie sakra krátká) tak kromě ševelících stromů sem si zrovna v kouzelnym lese nepřipadala.
Poslední tak třetina knížky byla, co se obsahu týče, zajímavá. Naprosto očekávaná, ale zajímavá. Úplný konec teda pak už byl trochu.. Nevím.
Celý mi to prostě tak nějak přišlo jako pozorování z dálky, ale obálka je krásná, takže tuhle knížku si určitě nechám a někdy si jí třeba znovu přečtu.
A prý existují další díly, pohádky a podobně, což by možná stálo za prozkoumání a pokud existují pohádky z Vnitrozemí jako kniha kniha... Tak ty bych si určitě přečetla.
Důležitá věc nakonec je, že jsem si dovolila začít tvořit svůj fantasmagorickej svět s postavama s kdejakým divnostma.
Komentáře
Okomentovat