Zakoukala jsem se do plandavých kalhot a nešlo jinak, než si jedny ušít. Na léto. A hlavní důvod jsou kapsy. Moje sukně totiž kapsy nemají a někdy se prostě potřebuju okapsovat.
Ulovila jsem střih od burdy číslo 6138 - protože krom kalhot tam jsou taky kraťasy, který budu třeba jednou potřebovat. Látku jsem si vybrala samozřejmě černou, směs viskózy a lnu. Co lépe řekne léto, než len.
Při střihání se projevilo, jak moc velký rozdíl je pár centimetrů v šířce látky. Nebýt totiž toho, že jsem paranoidní a vždycky se bojím, že mi látka nevystačí - nevystačila by mi. Koupila jsem si jí víc a vystačila mi jen tak tak.
Nepodceňujte svoje tušení.
Stříhání a sešívání probíhalo podle návodu a na úpravu rozměrů došlo až po prvním zkoušení. To jsem totiž zjistila, že pokud drasticky nezúžím pas, kalhoty mi budou samovolně padat. Tolik k tomu, že kalhoty se šijou podle velikosti boků.
Někdy se tomu prostě nedá věřit a když nejste švadlenka, tak prostě tak úplně nevíte, co od střihu čekat a kdy si můžete dovolit hodně ubrat a kdy ne - dokud nemáte kus na sobě.
Tato krize byla naštěstí jednoduše zažehnána a edinou chybou kalhot je tmavě šedý zip. Černé byly totiž vyprodané a co já s tim asi tak mám dělat, že?
Kalhoty jsou už ozkoušené v teplém i chladnějším počasí a fungují přesně podle představ. Možná, že v nich vypadám ještě o něco menší, než obvykle, ale co už. Tohle byla jediná nekraťasová dýlka, co na mě vypadá fajn.
Teď si na mě vedro jen tak nepřijde.
Teda spíš přijde, utíkat nemá smysl.
Komentáře
Okomentovat