Dostali jsme nápad, uplíst tátovi svetr. Teda, podělit se o výdaje na vlnu a já ho upletu. To je přece dobrej nápad, ne?
Po prohledání internetů jsme se s mámou dohodly na vzoru Jackson od Drops a na vlně Karisma v tmavě šedomodré barvě. Internety mi říkali, že potřebuju 18 klubíček, což mi připadalo jako šíleně moc (a taky to tak vypadalo, když přišly), ale nakonec jsem musela ještě jedno dokoupit. Samozřejmě koupeno u ganelly, protože je nejlepší.
Tenhle návod má jeden jediný problém. Svetr se plete po dílech odspodu a sešívá. Sešívání mě nebaví, ale pletení odspodu je pro mě složité ještě kvůli tomu, že prostě tak nějak nezvládám dopředu vědět, jak dlouhý to chci. A takový rukávy, to vůbec.
Došlo tedy na můj inženýrský cit.
Celý návod jsem začala lemem kolem krku (který je hodně dobře vidět, protože vůbec nemám vlasy) a pokračoval na ramena a záda. Pak se tohle celé spojilo do takové minivesty a po pár řadách jsem nahodila do průramků rukávy. A ty jsem taky pletla obráceně.
Celý tenhle projekt zahrnoval poměrně dost propočítávání a meření, ale taky mnohem víc zábavy a volnosti. Minimálně mě to tak přijde.
A teď k tomu doobjednávání klubíčka.
Vzor má nějak dlouhé rukávy, ale po změření bylo zjištěno, že nám by se hodily rukávy o kousek delší. Jelikož jsem je dělala první a pak až dodělávala tělo, někde mezi posledním a předposledním knoflíkem jsem tušila, že vlna prostě nebude stačit. Jo, mohla jsem to celý prostě udělat kratší a možná by to tak i bylo lepší, ale komu se to chce?
Doobjednala jsem klubíčko stejné šarže a problém vyřešila takhle. A podle mě je to super.
Co jsem při pletení tohohle svetru zjistila?
Upravovat si návody tak, aby mě bavily je mnohem lepší, než se trápit. Je to výzva a zábava zároveň. Dělat věci tak trochu na punk není nutně špatná věc. A velký svetry se pletou fakt dlouho. Stejně jako ty z tenký vlny.
Komentáře
Okomentovat