Usedom

Letos to bylo s dovolenou nejprve takové všelijaké. Věděli jsme kdy, ale ne kam pojedeme a konečné rozhodnutí padlo měsíc před odjezdem. Naším cílem se stalo Svinoústí na ostrově Usedom, který je rozdělený mezi německo a polsko.

Po průjezdu zákazu vjezdu a získání klíčů jsme se vydali na průzkum. Dát si véču, nakoupit a podívat se na moře. A tak se stalo, že jsme moře zažili až po tmě. V parku nás téměř sežrali komáři.

V neděli byl plán najít repelent, sehnat kebab a po o vyrazit k moři, tentokrát za světla. Podívat se, projít, prozkoumat. Ve vodě se dalo být až po kolena a domorodci zvládali i koupání. Malý bílý větrný mlýn na to celé koukal. 

V pondělí bylo příliš pršavo a tak nastala prohlídka hřbitova. Po obědě a když se vyjasnilo sme šli hledat oceanárium. Neúspěšně. Našli jsme ale mnoho obchůdků a koupili si plážové ručníky s plameňáky. 

V úterý bylo dostatečně přívětivé počasí pro výlet na kolech. Půjčili sme si je, svezli se přívozem a dorazili k vyhlídkové věži. V pevnosti se na nás vrhlo nesčetně komárů, ale byla tam veliká čičinka. Cesta na konec vlnolamu a zpět kolem brutalistního kostela. Město je rozpůlené, na vesnici a.. Město. A hranice německa s polskem připomíná pískovou demilitarizovanou zónu a nejspíš jí i je. 

Středa je dnem odpočinku, protože těch 23km na špatně seřízeném kole bylo víc, než by se zdálo. Prohlídka promenády a posedání na pláži. Dokud nás nevyhnal déšť. Zbytek dne byl odpočívací s koukáním po okolním světě.

Čtvrtek byl dnem výletu na konec ostrova do města Peenemünde. Prohlídka ponorky a válečné lodi. No a pak technické muzeum, kde se dělali první rakety. Slova o raketách nejsou úplně pro mě, ale průmyslové prostory zas jo. 

V pátek jsme se ještě jednou vydali na cestu přívozem - tentokrát i s autíčkem. Do Oceanária do města Miedzyzdroje a pak do vikingského skanzenu ve městě Wollin. Mezi rybičkami jsem objevila černé sladkovodní rejnoky, kteří se stali mými oblíbenci z celého akvária. Ve skanzenu jsme pak potkali kočičku, co se nechala pohladit a stejně přívětivého koně. Já jsem objevila obchůdek s kovovými věcičkami - spony, pásky, korálky, přívěsky.. Vikingské věcičky. No a někdo já už fakt dlouho toužit po sponě na šátky, svetry a podobně. Déle, než by se chtělo věřit jsem sbírala odvahu k oslovení pána v domečku, který vypadal, že má tuhle výstavku pod palcem. A proč jsem váhala? Už před pár dny jsme zjistili, že s angličtinou to tu není tak lehké a že šišlavá čeština nakonec asi funguje mnohem líp. Oni nám rozumí, mi jim jen trochu, ale výsledek je. A já mám sponu. 

Sobota byla dnem focení na pohled. My totiž neposíláme klasické pohledy už několik let, ale přes českou poštu vlastní fotky, ze kterých oni pohled udělají. Je to sice o známku z ciziny chudší, zato o poštovné a nervy levnější. A ty fotky můžou bejt dost vtipný, když člověk chce. 

Vybrali jsme si betonového dinosaura v parku, protože tam není moc lidí, ani větru a to je pro focení na ovladač důležité. No jenže tady nastal zádrhel. Ovladač nemá zas tak velký dosah, aby obsáhl celého dinosaura a dal se spustit při sezení na jeho zádech. Nastala tedy situace. Vyřešila jí samospoušť a necelých 10 pokusů zmáčknout spoušť, doběhnout za dinosaura a vylíst mu na záda. Během deseti sekund. Chtěla jsem to vzdát, protože běhání a lezení byl můj úkol. Ale povedlo se. 

Pak jsme navštívili zdejší market, což byla taková holešovická tržnice, kde vám neustále cpou cigára. Měli fajn kapelový trička, ale taky byli nejspíš dost nasáklý tim kouřem. Zbytek dne jsme strávili chozením po městě, nábřeží a kupováním suvenýrů. Už jen ta pohledy a je vystaráno. 

Nedělní dopoledne jsme strávili na vojenském hřbitově a výletem na nejvyšší přírodní bod naší dovolené - vrcholek Golm o výšce celých 69 metrů nad mořem. Skoro jsem to nerozdýchala. (A ačkoliv by se mohla zdát, že tomu tak není, tohle je vážně sarkasmus.) Odpoledne nastal pokus fotky s majákem a pokukováním po mušlích. A jednu jsem i ulovila. 

V pondělí jsme se vydali do německa za hranice. A to proto, že jsme objevili další stezku korunami stromů - a to se neodmítá. Začíná se z toho stávat stálice našich dovolených. Výhled takhle na placce je zase o něco jiný a stezka byla zakončena koupí dalšího ptáčka do sbírky. Už máme tři. Odpoledne jsme si prohlédly německé městečko, koupili ještě nějaké suvenýry a zahráli si na důchodce při krmení vrabců. Zpátky ve Svinoústí jsme se vydali na mušle - ty je totiž třeba vybírat sakra pečlivě. 

V úterý jsme konečně vytáhli brusle, které jsme celou dobu měli sebou a udělali ze sebe tak trochu blázny na promenádě. Zdejší lidé totiž přesně vědí, co je kolo, ale brusle jak kdyby viděli poprví v životě. A teda možná zírali, protože dráha na brusle byla jinde, ale na to sme přišli až pozdě. Loučení s městem, pískem, mořem a promenádou. 

Cestu domů jsme naplánovali ještě s malou zajížďkou - do křivého lesa. On je totiž trochu jižně pod Štětínem a kdy jindy se do něj vydat. Les samotný je jen maličký hned vedle tří paneláků jejichž okolí vypadá, jak kdyby se tam prodávali lidi na orgány. Žádná kouzelná schovka v lese, ale asi deset metrů od garáží. Na druhou stranu.. Kdybych bydlela v těch panelácích, tak tam asi trávím většinu času. Pokud by se nás teda zase nesnažili sežrat všichni komáři polska.