Na doporučení od drahého a stejně tak máme autorčina další díla.
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct.
Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.
Podle líčení jsem čekala něco hoodně dobrého. A nebylo to špatné, o vůbec.
První půlku knížky jsem nevěděla o co jde. Teda.. Měla jsem slíbenou vraždu a.. Ona tam byla a já furt nevěděla čí.
Dobře, první scéna slibovala něco dost brutálního. No a jak se pak mám asi divit konci, že? Je fakt škoda, že první kapitola nebyla psaná v jiné osobě. To dělá fakt hodně. Hrát si s vypravěči je občas fakt dobrý, celá knížka nemusí mít jen jednoho. Konec by byl mnohem překvapivější.
No a pak v druhé půlce, když už jsem věděla, čí vražda to je. Asi jsem až moc všímavá, protože ačkoliv jsem dlouho nevěděla, kdo to udělal - vrah byl celou dobu podezřelý. Jakože.. Možná je to předpojatost, ale já ho z nekalostí podezřívala už od první rozepře. A pak už mi dávali jen další indicie k tomu, že něco proved.
Ano zvraty byly, ale z dramatického zvratu žádný dramatický výsledek. Co si o tom pak mám myslet?
Komentáře
Okomentovat