Mám ráda trajekty a ještě víc, když se na nich má něco semlít.
Vítejte na palubě Baltic Charisma
Dvanáct set natěšených pasažérů se vydává na plavbu mezi Švédskem a Finskem. Jenže na palubě lodi číhá zlo. Trajekt se uprostřed noci ocitne v naprosté izolaci od okolního světa. Není kam utéct. Není jak se spojit s pevninou. A nikdo neví, komu může důvěřovat.
Mats Strandberg míchá prvky sociálního realismu a nadpřirozena. V Trajektu nás podrobně seznámí s personálem i cestujícími. Se starou paní toužící po dobrodružství. Se zapomenutým zpěvákem šlágrů, který pořádá karaoke. S bývalým zaměstnancem lodi, který se vrátil, aby zde podivným způsobem požádal svou vyvolenou o ruku. S ostrahou dohlížející na každodenní chaos na palubě nebo s dvanáctiletými bratranci, kteří bývali nejlepší kamarádi, než mezi ně vrazilo klín rodinné tajemství. Vztahy jsou podrobeny zkoušce. Z obyčejných lidí se stávají hrdinové z donucení. Události této noci mohou probudit i to nejhorší, co v nich dřímá.
Začátek je trochu jako ticho před bouří. Něco se chystá, ale nikdo neví co a všechno je až moc idylkový.
Pak přišla scéna s Tomasem a chlapcem a já byla šíleně zklamaná, že to asi neni taková knížka, co sem čekala.
Trochu z toho čiší stejná atmosféra jako z posledního tance na maturitním plese. Posledních pět lidí při smyslech, pomalá hudba a jemné osvětlení.
A je úplně jedno, že cáká krev.
Na to, že jsem z upírů teda nebyla (tentokrát, jinak jsem samozřejmě upíří fanoušek) zrovna nadšená, konec byl fakt super. Z knihy, kterou jsem v půlce chtěla zahodit udělal knihu průměrnou.
Komentáře
Okomentovat