Inspiračník: jaro 2021

Moc dobře vím, že jaro ještě tak úplně nezačíná, ale dokonce i mrakomilec jako já potřebuje trochu jarního světla. A právě teď ještě víc. 


A co je první známkou jara? Sněženky. A hned po nich? Kočičky. A mě se letos podařilo neobrat o ně žádný živý strom. Cestou z práce jsem potkala jeden, který se moc nepopasoval s tím silným větrem co tu nedávno byl a jedna velká větev se mu odlomila. A chudáci smutné kočičky tam tak ležely a nikdo si jich nevšímal. A já na ně zrovna měla spadeno (tak moc, že jsem měla sebou zahradnické nůžky). A teď už mi hezky sedí na stolečku. 

Kočičky nenechávám nikdy vykvést, ale nechávám je uschnout. A to jednoduše proto, že tady vevnitř je stejně nikdo neopylí, vykvetlé nejsou tak pěkňoučké a nepotřebuji poslouchat neustálé pšíkání. 



A když už jsme u těch rostlinek, jaro je taky časem sázení. Bylinek, okrasných kytiček nebo čehokoliv. Stejně jako loni jsem si letos zasadila všelichu a, až venku přestane mrznout, přesune se za okno. Snad se povede stejně jako loni. 

A co se užitečných rostlinek týče, letos bude jarní osení. Nejenom jako dekorace ale i jako jídlo pro naší Madlenku. 


Asi se letos jaro projevuje neuvěřitelnou potřebou začínat nové věci, předělávat a vymýšlet, co by ještě šlo poupravit. Projevuje se to především ve zvelebování a pokusech o nějaký design bytečku. Jakože by bylo hezký, kdyby nám celý byteček krásně ladil jak v katalogu. Jenom tak nějak po mym. 


Ze stejného důvodu (nejspíš) jsem se rozhodla, že je konečně na čase začít vyrábět mýdla. Dárková mýdla. Pro rodinu. Začala jsem s medovou hmotou, peelingem z drceného květu ibišku a také medovou vůní. První pokusy a omyly už jsou vyrobené a budou se rozdávat. A další kolo už bude mnohem propracovanější a možná i dojde na novou "kolekci" s levandulí. 

A občas něco ani nemusí být začátek, ale prostě obnova. Aneb zase jednou čerstvé vlasy. Už to chtělo změnu. 


Fotka s mým modrovlasým experimentem.

Počasí se na jaro ještě ale úplně netváří. A to má jeden zásadní dopad - mrznou mi uši, protože už nechci nosit zimní čepici. Protože už je březen přece. A nemám kamna, tak nemám kam líst. Vymyslela jsem si tedy baret s pavoučkem a ten už je dokonce hotový a vesele ho nosím. 


A u zimy ještě trochu zůstaneme, protože mě stejně tak už neba ty veliké šály a hodně moc mě zaujala takováhle drakovitost. Momentálně vážně zvažuju, jak moc mi moje šetřivost odpustí, když si koupím klubíčka, udělám/koupím knoflíky a vrhnu se na to dokud ještě ta zima teda je. Odpustí, že jo?


Uši mi sice mrznou, ale mentálně už se pálím na rokáči v bavlněných šatech z desigualu (úlovek z vinted :3 ) a nebo v mé nové krásné popelínové halence se vzorem... No to je ten problém, našla jsem si naprosto dokonalý střih, ale nenašla látku. A dá se tomu divit? Takhle v zimě ještě na léto nikdo moc nemyslí. Uvažuju nad kytičkama, planetkama nebo něčím úplně jiným. Budu se muset nechat překvapit novými kolekcemi až na ně dojde. 


A čím to, že mě i takhle zmrzlou naplňuje jarní energie? Může za to několikeré setkání se sluncem v posledních dnech a to především se zlatou hodinkou. Aneb chvíle před soumrakem, kdy je naprosto nejkrásnější světlo. A přesně takhle si představuju bílé noci severu. A naději. A naděje potřebujeme letos fakt hodně. 

Komentáře