Všechno to začalo knoflíky. Teda ve skutečnosti to začalo objevením naprosto úžasné látky, ale ta tvořící část začala knoflíky. Protože mít obyčejné černé je přece nuda, ne??
A protože, když se člověk rozhodne pomalovat knoflíky, nikdo ho nenutí střihat do látky. Protože tahle látka je teď už nesehnatelná (minimálně tam, kde sem jí vzala) a knoflíky? Ty dokážu kdyžtak sehnat nový. Nakonec, kupovala jsem je v galanterii ve městě.
A tak po přivezení kousku polystyrenu, který si syslím už od prváku (já věděla, že se bude hodit), jsem se jala do něj udělat 7 děr a do nich zasadit knoflíky, aby neměli tendenci zdrhat, když se na ně budu pokoušet nanášet barvu. Před malováním jsem je ještě přešmirglovala, aby barva měla vůbec šanci držet a upřímně doufám, že tam vydrží fakt dlouho. Jelikož si na sebe plánuju obléct galaxii, chtěla jsem z knoflíků udělat planetky. No a protože 9 je fakt velký číslo, rozhodla jsem se pro 7 s tím že takový ti dva modří a takový ty dva béžový plynový obři se obejdou s tím, že nikdo nebude tušit, který z nich tam nakonec je. Aneb ze čtyř planet dvě. A taky proto, že Pluto bych prostě nevyhodila. Po zaschnutí akrylových barev jsem je ještě přetáhla bezbarvým lakem na nehty. Protože proč ne?
No a pak už mi nic jiného, než tvoření střihu nezbylo. Naštěstí jsem si koupila chytrou knížku, nechala se celá změřit a výsledek si nejprve nakreslila v autocadu (občas to až bolí, že jsem technik) ale to především proto, abych věděla, jak to pak přenést na mojí ruličku střihového papíru a nezjistila v půlce, že se mi kus nevejde. Pokud v cadu vyšel, papír jsem zvládla i s asistencí Madlenky hned napoprvé a zcela profesionálně jsem na něj nalepila i části, které jsem přesouvala a doplňovala podle svého uvážení.
A pak přišel rukáv a ten všechno pokazil. Teda už v papírový verzi byl fakt divnej, takže následoval druhý pokud jiného typu rukávu z chytré knížky a objevení chyby ve výpočtu. A ten taky nefungoval, takže poslední verze byla tak trochu punk, který, ale vypadá ze všech verzí nejlíp a panebože, je to úplet, ten snese kde co.
No a víte co? Já sem se snažila bejt tak profesionální, že mám dokonce nastříhaný i takový ty kousky látky, co jsou vevnitř, nikdo je nevidí, ale konstrukčně jsou prej důležitý. A teď plánuju zjistit, jaká to byla kravina u takhle tenký látky. Měla sem si z ní radši udělat letní šaty? Možná. Každopádně na to je pozdě a jelikož právě léčím nízký tlak alkoholem, upřímně doufám, že sem nic neustřihla, jak dělníci naší zeď v domečku. Ne dělníci zeď nestříhali, jenom jí udělali metr šejdrem. Ale tady sme u šití. Tady je průšvih i cenťák. Ale zase - je to úplet. Kdyžtak to budu fotit z tý lepší strany, že jo.
No ale co teď? Mám celkem... 9 kusů (takový ten fajnový lemovací věc, co se používá na mikiny mi zůstane na příště - musim si dávat fakt pozor na gramáž) a.... Upřímně nemám nejmenší tušení, kterým švem začít. Prsnímý zápoševky? Jo, to zní jako dobrej nápad. Vyndat stroj? Eeeeee.... Zítra.
A pak bylo zítra a... Samozřejmě jsem šila něco jinýho, protože proč dělat jenom jednu věc, že jo.
Po týdnu, co byl stroj na stole a připravený k akci k ní konečně došlo. Zápoševky. A pak vlastně rovnou ramena na všech dílech.. A pak rukávy a boky. A pak z toho najednou bylo něco, co už připomínalo oblečení. Dokonce i límeček stojí, jak má. Alespoň většinu času. No ale teď musim udělat okraje, knoflíkový dirky a podobný děsivý věci.
Vytasila jsem se s patkou na knoflíkové dirky a vesele provedla zkušební vzorek. Krásný, krásný. A co teď? Strčit dovnitř mikinku přece. No jenže.. Když to tam našiju, tak s tim už nic neudělám. Dva dny odhodlávání. A hádejte co. Nefungovalo to. Stroj se rozhodl, že dvě vrstvy úpletu proložené vlizelínem prostě šít nebude. Ne. Teda rozhodně ne knoflíky. Takže nastoupil velmi krátký, al dostatečně široký cikcak steh a šití obdélníčků.
Teď už zbývá vzít jenom do ruky jehlu a kladivo. A asi do jednoho se nějak nehrnu. Protože udělat patentku... To bude teprv nevratný.
No asi jsem jí mohla lípnout trochu líp, ale.. Patentka je, funguje, knoflíky se po několikahodinovém špendlíkování podařilo taky rozmístit, i když asi trochu šejdrem (Aby ne, když jsou šejdrem ty díry). A celá tahle akce se může považovat za hotovou. Jej ^^
Komentáře
Okomentovat