Pořídila jsem si knížku na výrobu střihů.. A z toho plyne jedna zásadní věc. Mám potřebu pořád něco vymýšlet, stříhat a šít. No a někdy to dopadá takhle. 
Ucítila jsem potřebu vlastnit halenku. Ne obyčejné tričko, ale něco z tkané látky. Něco pevného, nejspíš se zipem. Zvláštní potřeby, já vím. Po chvíli hraní v editoru tailornova jsem měla představu o střihu a jen asi měsíc jsem hledala dostatečně úžasnou látku. Našla. A musela si jí koupit celé 2 metry i když by mi krásně stačil jeden a kousek. (A pak jsem samozřejmě zjistila, že ještě, že jsem měla tý látky víc a mohla si tam ti díly vyskládávat, že jo.)
Původně jsem měla v merku látku listovou, takovou hezky letní, džunglovitou. Ale.. Tak nějak jsem došla k závěru, že duchové jsou trochu víc moje parketa. Takže mám duchy.
Dle mé úžasné knížky (Střihněte si na šaty) jsem si vytvořila střih a z něj pak zkušební verzi. Stará prostěradla rules. Verze byla shledána dobrou a následovalo stříhání, sešívání a zběsilé lemování, zapravování a pokusy o profesionálnost.
A výsledek?
Jedna velmi šťastná náhoda.
Víte, jak se pozná, že si někdo dal s oblečkem fakt práci? Že má sesazený vzor u zipu. Tedy, že vzor hezky pokračuje, sedí na sebe. No a já jsem si řekla, že na tohle kašlu, protože jsem nedokázala úspěšné určit, jak se vzor na látce opakuje. A ta šťastná náhoda? Jeden duch na zádech je naprosto přesně sesazený. Aniž bych se o to byť jen trochu snažila. Aneb, takhle by se mi to nepovedlo, kdybych se snažila.
No teď by bylo hezký, kdyby trochu zašlo slunce a já halenku mohla nosit.
Komentáře
Okomentovat