Ať už to dopadne jakkoliv, snažíme se dosáhnout jedné z těch zásadních životních změn. A pak další a pak další. Ale teď se až podezřele rychle jedna z nich přibližuje. A to znamená? Mění se základy.
Asi to nebude jen tak, že stereotyp je můj kámoš. Ne, nemusí být každý den stejný, ale už mám svojí "go to" snídani i večeři a mít i oběd by mi mnohé ulehčilo. Tohle je jen příklad.
A v blízké budoucnosti asi přijde změna. Víme jaká, ale i když si to člověk může malovat a představovat tak, jak to přece určitě bude, nutně nebude. Chceme změnit sídlo. Mít naše vlastní. A to znamená přesun. A přesun znamená změnu rutiny. Boření starých a zavádění nových. A velmi nepřekvapivě je tvoření nových rutin náročné. něco se prostě musí, ale něco je jen volitelné. Respektive je jedno, co budu celý den dělat, když na jeho konci bude hotová práce. Jenže mě to přece jedno není. Já si musím zavést nějaké zlepšováky. Bez nich to jde těžko.
Přemýšlím, přemýšlím...
Neměla bych. Nebo teda nemusela. Fakta máme. Pokud to vyjde, je vše na domluvě. Ta domluva snad dopadne jako dva dny venku tři dny doma.
Dopadne to.
A nebo třeba ne a zůstaneme, kde jsme. To je taky možnost.
Současná rutina funguje, ale je trochu narušená nejistotou. Nemůžeme přece předem vědět, kdy a jak dopadne něco s čím mají co dočinění úřady. A ostatní lidi. Jakmile jsou někde lidi, je to šíleně nevypočitatelné. Pracujeme jen s odhady.
Před obdobím klidu je vždycky období hektické, kdy jsou stereotypy stranou. A po klidu někdy taky není jen pomalý rozjezd, ale další šílenosti. To už předbíhám, ale fakt hodně.
Po dohadech bude následovat buď výlet nebo nic. První rozcestník.
Po výletu vyčkávání a buď úspěch nebo řešení situací. Druhý rozcestník.
A nakonec to tak jako tak vede k řešení situací, jen jiných. Řešení se vyhnout nedá. Ale já už bych to chtěla mít všechno vyřešené.
O mnoho podpisů později vypadá přesazení převelice jistě.
Komentáře
Okomentovat