Mám s Mo trochu ambivalentní vztah. Vždycky si přečtu její knížku, řeknu si, že byla super a pak si dlouho nepřečtu další.
Staré křivdy nejsou nikdy úplně zapomenuty. Zámožní manželé Anchor-Ferrersovi hodlali ve svém venkovském sídle strávit poklidný čas. Skutečnost se však od jejich představ děsivě liší: hned po příjezdu našli na zahradě rozvěšené zvířecí vnitřnosti a nyní je drží v zajetí dvojice únosců, jejichž požadavky jsou stále bizarnější a více ponižující. Když už začíná být zřejmé, že těm dvěma nejde o výkupné, ale o osobní mstu, podaří se paní Anchor-Ferrersové pustit na svobodu alespoň psa.
Ten pes má na obojku napsáno "Pomozte nám!" Našel ho tulák přezdívaný Chodící muž, a protože v tom nápisu spatřuje jednoznačný vzkaz od lidí v nesnázích, řekne o něm inspektoru Jacku Cafferymu a požádá ho, aby těm lidem pomohl. Inspektor ale váhá: co když je to celé jen nějaký nemístný žert? Teprve příslib nových informací o dávno zmizelém bratru Ewanovi přiměje Cafferyho zahájit pátrání.
A bude si muset pospíšit, protože v domě Anchor-Ferrersových se schyluje k závěrečnému dějství krvavého dramatu, který započal před celými čtrnácti lety...
Tohle bylo.. Zajímavé.
Už od začátku mi to přišlo takový zvláštní a moje předtucha se vyplnila.
Na Mo tohle vlastně bylo málo zvrácené.
Komentáře
Okomentovat