Tak zcela nepřekvapivě jsme se v létě vydali na dovču. No a jelikož sme si chtěli nechat všechny ledviny, jeli sme tentokrát jen na 10 dní.
Den první:
Jelikož hlásili horko, rozhodli sme se dlouho spát, pak vydat do skanzenu a zakončit den návštěvou bazénu.
Je to Open air muzeum Schwarzwaldu a od našeho ubytování nebylo daleko. Parkování je pro návštěvníky levnější, než když chcete jenom zneužít parkoviště. Samotný skanzen je dost velký s asi 30 stavbami, každodenními ukázkami a vlíst se dá skoro všude. Vlastní krávy included. Jediná výtka bylo horko a přemíra neukázněných španělských dětí, ale ani za jedno skanzen nemůže.
Den druhý:
Trochu odpočatí jsem se vydali na jeden z těch delších výletů - na zříceninu Burg Frankenstein a na stezku korunami stolů.
Zřícenina je hodně pekná, udržovaná a nikdo jinej na ní nebyl. Doporučuju cestu z maličkýho parkoviště u hřbitova, je zásadně příjemnější, než z toho většího.
Stezka korunami stromů je už taková klasika, výhledy na kopečky. Jen bylo dost vedro, naštěstí v obchůdku prodávali ledovou tříšť. Cesta sem vedla trochu i po poli, protože na dálnici jsme potkali stau a následně nás to táhlo nejkratší cestou.
Den třetí:
Nastal déšť, který sice znamenal ochlazení, ale taky někdo nechtěl do lesa. Vypravili sme se tedy do nedalekého městečka Hausach - hlavní mise klubíčka. Tu jsme splnili poměrně rychle a jednoduše, po tom, co jsme našli parkování. Na oběd jsme zašli ve zdejší kavárně na náměstí.
Cestou zpět do ubytování nastala první návštěva obchodu se suvenýry. Oni to prostě tak uměj, spousta pěkných věcí. Zbytek dne se pak nesl v duchu odpočinku.
Den čtvrtý:
Naplánovaná byla naše první skutečná tůra. Hlásili, že budou jen přeháňky, takž sme se vydali na nejvyšší kopec Schwarzwaldu - tedy Feldberg. Samozřejmě lanovkou. Po výsadku následovala naše cesta na rozhlednu s muzeem šunky. Lístek na lanovku se kupuje rovnou spolu s muzeem. Prohlídli sme si alpy z povzdálí a za sluníčka v zádech se vydali na skutečný vrchol Feldbergu.
Následoval sešup do údolí k vodopádům. Vodopády pěkný, ale bylo mi vedro a trasa byla zase do kopce a to mi vůbec nedělá dobře. Nakonec jsme se doplahočili k autu, nasedli a den zakončili opět v bazénu.
Den pátý:
Náš další průzkum vedl k pramenům Dunaje. K pramenům dvou říček na jejichž soutoku Dunaj oficiálně začíná a k studánce, kde prý Dunaj pramení. První říčka měla i vstupný bránu, sochu a informační tabuli. Druhá měla především velice mzalivého černého kocourka. Soutok má dvě vyhlídková místa a studánka má kolem sebe sochy a všechno možné a v sobě hromadu mincí, jak by člověk u pramene Dunaje očekával.
Pokračování dne nás zavedlo na adventure golf, kde si z nás půlka jamek tropila šoufky a míček občas téměř vyskočil z jamky.
Poslední zastávkou dne bylo městečku Triberg s nejvyšším německým vodopádem. Prošli jsme si i muzeum, protože ke vstupu na vodopád je automaticky i vstup do 3 muzeí, která v městečku mají. My šli do toho hlavního.
Den šestý:
Po odpočinkovém dni, kdy jsme hlavně přejížděli autem nás čekal další výlet a tentokrát na rašeliniště. Přímo z ubytování, kousek za vesnici. Tentokrát nebylo až takové vedro, jen mouchy a komáři si na nás smlsli. Cestou mě přestala poslouchat gps, což by nebyl problém, kdyby bylo všechno správně značené, ale naše mapy a německé opisy se shodovali jen minimálně a skutečným rašeliništěm a kolem jezírka, jsme nakonec prošli tak nějak náhodou, protože sme si na prvním rozcestníku vybrali správný směr. Jo, možná to bude tim, že sme šli od jihu no.
Druhým highlightem cesty byla rezavá kočička, která se chtěla mazlit tak neuvěřitelně, že byla věčně v trávě na boku.
K polední se přece jen oteplilo, takže jsme po výletě opět skončili v bazénu.
Den sedmý:
Čekal nás jediný dopředu plánovaný výlet a to do Zurichu se skoro domácím průvodcem. Po trochu divoké cestě skrz město s vypnutými semafory, dělníky a cestami vedoucími po chodníku jsme slavnostně přistáli v garáži přímo v centru. Plán byl jasný, prohlídnout centrum, nahrabat tuny čokolády a pak se vydat na okraj pro další nezbytné nákupy a hlavně z dosahu parkovišť, která stojí nejednu, ale někdy i dvě ledviny za pár hodin stání.
Centrum Zurichu je moc pěkné, přesně jak by člověk od drahých historických budov očekával. I tu řeku maj sakra čistou. Okraje, to je už taková městská klasika. No asi existuje důvod, proč jsou horský vesničky a městečka zásadně kouzelnější.
Den osmý:
Jelikož je v neděli všude zavřeno s vyjímkou turistických obchůdků a atrakcí, vedla naše cesta znovu do Tribergu. S vyhlídkou minimálních davů a mokrých ponožek jsme se ponořili do krámků se suvenýry a nakoupili všechno, co jsme ještě neposkládali na ostatních cestách.
A byl z toho velmi příjemný propršený den.
Den devátý:
Poslední den byl den Europaparku. Velký zábavní park u hranic s Francií a jeden z mých cílů téhle dovolné. Nechali sme ho na poslední den, protože jsme čekali na vhodné počasí. A tak i když bylo poměrně teplo, bylo to fajn.
Spousta horských drah, které hrozili tím, že ztratím boty. Ale boty přežily, málem mi teda uletěla gumička, měla jsem ledovou tříšť a taky sme se projeli na jednokolejce.
Rozhodně doporučuju, kdybych nemusela stát fronty, jela bych znovu.
Komentáře
Okomentovat