Samozřejmě, že mě zaujala obálka, ale když jsem se podívala dovnitř a viděla ilustrace, přečetla si autora a o čem že to má být... No dobře, poslední bod už zas tak důležitý nebyl.
Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to. Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich cestičky...
Ilustrace jsou úžasné, přesně můj styl. Další zásadně plusový bod jsou kočky. A kočičí louka. Tohle bylo přímo mířené na mě.
Co se příběhu týče... Bylo to pěkný, ne že ne, ale byla jsem trochu ztracená. Je to povídka, která není daleko od toho, co píšu já a přitom jsem si nebyla jistá, kam směřuju. Dobře, pravděpodobně je to přesně o tom. Prostě příběh. Ne každej příběh má nějaký veliký konečný cíl. A některý ani nemá konec.
Líbilo se mi to, asi potřebuju zkusit další Gaimanovky.
Komentáře
Okomentovat