Takže.. No jako blues neni úplně pro mě, ale knížka byla v akci a je tam něco o kočkách a nálepka hororu. No.. Popravdě nálepka byla hlavní důvod, protože dobrej horor, aby jeden pohledal.
Ospalý den na rozpálené plotně Mississippi, na první pohled stejný, jako ten před ním. Lidem už ani nevadí, že přestali umírat. Ashley Carriganová je tulačka, cestuje od města k městu, živí se drobnými krádežemi a bloumá bez cíle po celé zemi. Nemůže se vrátit domů. Domov navždy ztratila v den, kdy se rozhodla pomstít smrt své nejlepší kamarádky.
Teď se blíží ta nejdůležitější část jejího příběhu. A kolo osudu se roztočí v okamžiku, kdy v zapadlé špeluňce na americkém jihu vejde do dveří postarší bluesman. Bluesman, jehož jméno by klidně mohlo znít Smrt.
Zdánlivě nesouvisející události do sebe zapadnou ve chvíli, kdy se ti dva dají do řeči a Ashley zjistí dvě věci – Smrt má velmi osobní důvod, proč na neurčito pozastavila svou činnost. A jistý muž, kterého děvče považovalo celé ty dlouhé roky za mrtvého tak docela mrtvý není, ačkoli… No, to je na delší vyprávění...
Já si teda nejsem úplně jistá, ale horory fungujou tak, že by nás měli děsit, ne? Nebo se o to aspoň snažit.
Tady se dostáváme trochu k problému. Protože tim, že v knížce jsou duchové, smrtky nebo démoni ještě přece nemáme před sebou horor. To máme před sebou fantasy. Teda aspoň já. Tady pramení celej problém - ačkoliv to má hororový prvky jako ty duchy a smrtky, začneme tak, že jeden duch je náš kámoš. To už z principu pak neni strašidelný. Ok, holka vidí duchy, fajn, ale to ještě k tý knížky nedělá horor.
Možná že celej problém tkví v bluesovym stylu psaní. Pro lidi, co to maj rádi, ideálka, fakt z toho čišelo přesně to, co já blues moc nemusim. Ale sakra když už něco označim za horor, tak to musim udělat strašidelný i dějem.
Vyprávění je vlastně udělaný fakt dobře, protože mě se nejvíc líbila poslední část, která z principu už nebyla tak bluesová. Vlastně by to byla fakt dobrá knížka, kdyby mě při výběru nemystifikovala tim, že se budu bát (nebo aspoň budu mít pocit, že bych se měla bát) a já bych si jí prostě ani nevybrala.
Ale obálku má moc pěknou.
Jo a to, že já se nebojim ještě neznamená, že ostatní by nemohli.. Ale tady bylo nejstrašnější asi to, když se vrátila smrt.
Komentáře
Okomentovat